Žijeme v míru už několik desítek let. A případná utrpení, spojené s válečnými konflikty, možná sledujeme z pohodlí domova, usazeni do pohodlného křesla. Nechápeme a nerozumíme. A taky si nepřipouštíme, že ten klid…
je tak neskutečně křehký.
Tohle přesně jsem si uvědomil, při tradiční víkendové návštěvě akce Cihelna 2018 (zmiňoval jsem se o ní již zde), při dynamické ukázce, připomínající temné okamžiky naší historie.
Vojenské muzeum Králiky a kluby vojenské historie nabídly návštěvníkům letošní „Cihelny 2018 “ historickou ukázku s názvem „Od zrady k válce“ zaměřenou na události let 1938 -1939.
Přiznám se, že pokaždé, kdy sleduji tuto ukázku, mrazí mě v zádech. Nutí to zamyslet se nad všemi historickými souvislostmi, zradě, politické slabosti. Ale nad obrovskou statečností našich vojáků, kteří byli připraveni položit svůj život při obraně vlasti a postavit se se zbraní v ruce okupantům.
Zároveň se nemohu ubránit pocitu, že se tato historie připomíná příliš málo. Jako by už nebyla důležitá, byla nám příliš vzdálená. Možná že žijeme v naivní představě, že se to už nemůže nikdy opakovat…….
Na samotný závěr přikládám video z historické ukázky od Štěpána Ručky, doplněné výkladem historických souvislostí.
Děkuji kolegovi Štěpánu Ručkovi za udělení souhlasu, k využití videa v tomto blogu.
Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí.Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět.Petr Piťha čerpáno zde:
