Pokrytectví, morální kázání, aneb když se to zrovna hodí……

Možná díky událostem posledních dnů, jsem sáhl do archivu filmové tvorby třicátých a čtyřicátých let a pustil si dle mého názoru nadčasový film, ve kterém se zrcadlí povahová vlastnost předstírání, falše a pokrytectví.

Ono to vše tak nějak k lidstvu patří, je to naše odvrácená tvář a nikdy nikdo nemůže na 100%  říci  „Nikdy jsem nebyl pokrytcem“.
Hledáme-li význam slova pokrytectví, nejčastějším výkladem tohoto slova je rozpor mezi vědomým chováním jedince a jeho vnitřním přesvědčením. Důvodů takového chování je zcela určitě mnoho. Dokonce se domnívám, že některé z nich mohou být vedeny i dobrým úmyslem,  třeba při návštěvě těžce nemocného člověka jemu a jeho blízkým  nebudeme brát poslední naději. Vždyť kolikrát jsme použili slova, jako neboj, to bude dobrý, to se srovná, on se uzdraví.
Nicméně pokrytectví je především spojováno s negativním chováním a osobním prospěchářstvím. Mít ten klid a být za dobře se svým šéfem, přestože jsme přesvědčeni o jeho naprosté hlouposti a neschopnosti, což dokážeme říci většinou za jeho zády a v jeho nepřítomnosti. Pokrytectví spojené s lísáním se do přízně elitám všeho směru, s cílem vlastního zviditelnění nebo ukojení svého zpackaného a nepovedeného života či přemírou nízkého sebevědomí.
Osobně se domnívám, že nejschopnějšími pokrytci byli, jsou a budou herci a politici. Vždyť to nakonec mají v popisu práce, což ovšem nevylučuje, že někteří i v povaze. V některých případech se obě profese propojí, nejen tím, že se z herců stanou polici, ale někteří celoživotní politici mají přímo vrozené herecké nadání. Většinou to jsou jedinci, kteří na sebe umí  strhnout  pozornost, ale na druhou stranu nepoznají, že jejich původní komická postava se stává spíše postavou tragikomickou.  Ale jim to zase tak úplně nevadí, protože vždycky najdou kolem sebe stejně pokrytecké jedince.
Tito pokrytečtí jedinci se znemožňují třeba tím, že mění své strany nebo se neváhají spojit i s těmi, které tak nedávno teatrálně kritizovali a zesměšňovali a to jen z jediného důvodu -aby jim zůstalo ono pověstné vrcholné místečko ve volené  či vládní funkci. A čím více řvou a předvádí se, tím více se ve své podstatě sice znemožňují, ale zároveň i přežívají díky podpoře jim podobných poskoků a přitakávačů.

Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní.My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.  Čerpáno zde:

Poskoci a přitakávači nemusí být notně chytrými a myslícími bytostmi, vždyť myslet a vyhodnocovat informace včetně souvislosti po nich přeci nikdo nechce.  Stačí jen bránit své zvolené ikony a to všemi prostředky.
Příkladem ideálně pokryteckého poskoka je jedinec, navíc zatížený třeba  histrionskou poruchou osobnosti se všemi svými příznaky, kterými je sklon k teatrálnosti a dramatizování, labilní a povrchová emotivita, infantilní projevy, touha být středem pozornosti,  vyžadování neustálého obdivu až po prudké afekty, včetně vyčítání, obviňování druhých osob, manipulace a  pomstychtivosti.
Ve své podstatě je poměrně jednoduché tyto jedince odhalit- stačí se s nimi utkat v diskusi a dovolit si mít odlišný názor mnohdy se pak nestačí divit.

A tak jsem sledoval ten film, natočený v předválečném období roku 1937, v režijním podání Martina Friče „ Mravnost nade vše“. Nádherný film nejen díky obsazení řadou vynikajících herců, ať již Hugo Haase, Adiny Mandlové, Ladislava Boháče a dalších, ale rovněž nadčasovým mementem pokrytectví.

A snad na samotný závěr jeden obrázek: