Pohlcen vším zátiším, ve slunečním třpytu

a bylo mi tam moc dobře. Ne jen jít ve směru cesty, ale třeba se zastavit, natočit se do jiného úhlu pohledu, či poklesnout v kolenou. Všechny hry stínů a světla, barev a lehkého chvění.

A v plném vědomí veřejně přiznávám - čím dál víc, utíkám do těchto míst,  před civilizací a novodobou totalitou konzumismu.

„Jsou malíři, kteří dělají ze slunce žlutou skvrnu, ale jsou jiní, kteří díky svému umění a moudrosti dělají ze žluté barvy slunce.“
Pablo Ruiz Picasso

 Obklopen zátiším

V kontextu posledních dnů, dovolím si doplnit jeden citát.

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.John Donne