Já vím, všichni fotíme to samé, no jo, jenže když je to takové krásné a milé. Krásně zabarvené. Taková ta správná přírodní meducína na podzimní deprese a smutky.
Tak jsem si zase vyšlápl, zcela netradičně a zcela vyjímečně podél řeky. To se mi stává málo kdy. Vždyť mě znáte.
A jsem překvapen, kolik zajímavých míst tam člověk vidí. Nebo vlastně nevidí? Kdo ví, vždyť se mnohdy neumíme dívat kolem sebe, hledáme monumenty doby a přehlížíme maličkosti.
Jenže....
Někdy je maličkost větší, než monument.
Paleta barev podzimu je nekonečná
Dokonce člověk mezi všemy stromy, které lemují naše řeky nalezne i ořešáky
Krásné pohledy, jen se tam občas zaplete monument civilizace
Otočme se na chvíli k civilizaci zády, té si každodenně užíváme do sytosti. Vždyť přátelé - příroda volá ...
Kolem nás se podzimní čas prohání a zasypává ty naše oblíbené cesty.
A padající listy zkrášlují krajinu.
Užívejme sluníčka, přijdou plískanice a budem jenom vzpomínat
A nepřestávejme hledat krásné květy .....
A romantická místa s krásnými obzory
Ať nás všechny ty cesty a cestičky jen k příjemným a krásným věcem nasměřují
Nezapomínejme, že někdy i zdánlivě zapomenuté schody mohou zpříjemnit cestu
A že těch směrů je, stejně jako v našem samotném životě
A když chceme vidíme i nečekané - třeba ty říjnové hluchavky , nebo ...
motýla, který jako by křídly nečas zastrašuje
No květů je kolem nás stále ještě dost
A se najde místečko, kochat se můžeme tou vší nádherou
Ať Vám všem svítí sluníčko nejen nad hlavou, ale i v duši.
A nikdy nezapomínejte na to, že to hlavní a podstatné nekoupíme nikde na světě
Jako v rallye Paríž-Dakar
Zabloudíme na poušti
Štvanici za leskem věcí
život těžko odpouští
Obchoďáky probíhame
čím dál sobě cizejší
v igelitu na večeři
nesem chleba včerejší
1000 krát krásnější než jsou prachy
je pár slov šeptaných do vlasů
nebo hrát s dívkou svou něžný šachy
smát se všem nechtěným trapasům.
