Krásné podzimní počasí je nutné využít a načerpat síly. A tak mé kroky vedly opět do světa ticha, tekoucí vody a divoké přírody.
Většina z nás sleduje předpovědi počasí, aby jsme si ještě v klidu vychutnali krásy přírody. Ani mě to nedalo.
Jenže kam vyrazit?
Těch možností máme kolem sebe spousty. A tak pokaždé přemýšlím, jak spojit krásu podzimních barev, klid a pokud možno najít místo, kde člověk nebude jeden o druhého klopýtat. Místo, kam noha lidí nevstoupí, nebo alespoň ne dnes.
A našel jsem hodně veliké lákadlo, říčku linoucí se krajinou a postupně barvenou do všech možných odstínů podzimu.
A já tu vodu mám hodně rád.
Krásný tok říčky Doubravy Vás vítá
A vodní symfonie se kolem mě rozezní..
No a ta krajina kolem, to je prostě balzám na nervy
A všude je slyšet vodní symfonii
A voda si teče roky a desetiletí stále stejně, bez ohledu na to, co se kolem ní děje
A když se člověk kolem sebe dobře dívá, narazí i na místní obyvatele
A jak postupně zjišťuji, nalézám zde i lidské stopy
Mám štěstí, sezóna je pryč a tak kolem mě není živáčka
A stále je kolem nás spousta zeleně
Některá místa jsou něčím zvláštní, démonická až hororová
Je tady úžasně, člověk se rozhlédne a vidí ........
I zapomenuté vědro
A stopy velikánů stále zůstávají.....
Už vím, že chuť do života a radost z bytí může člověk načerpat snáz z počínání přírody, než z počínání lidí. Jan Werich
