Volební víkend, jako vyvrcholení absurdního divadelního představení spojené s netrpělivým očekáváním, kdo zase sedne na lep mnohdy připitomělým volebním slibům, kterými jsme několik týdnů nepřetržitě a ze všech stran zasypáváni. A hlavně přetvářka, jak kdo to s námi vlastně myslí nejlíp. Do toho harašení zbraněmi a pokleslé televizní pořady.
No co může udělat rozumný člověk jiného, než vyrazit ven do přírody. A tak jsme vyrazili, tentokrát bez nějakých promyšlených cílů a směrů. Prostě jen takové malé mrknutí do mapy, vyhledání vhodné modré čáry, která napoví – jo tam něco teče, tam by mohlo být něco zajímavého, prostě to, co potěší na duši. Nijak jsem nehrotil ani čas odjezdu, proč si ten den neužít v naprostém klidu. Zůstal jsem poměrně na stres odolný i při řízení, vědom si toho, že potkám kde koho, co se nazývá řidič. A že jich zase bylo, ale člověk si řekne: „ Pavle klid, je blbej“.
S dobrou náladou jedeme krajinou a při průjezdu jednou vískou nás už z dálky zdraví most s tekoucí řekou. Víska, která zaujme a tak tady zůstaneme. Ted ještě někde najít vhodné místo k zaparkování a můžeme se vydat vstříc přírodě. A světe div se, s radou ochotně přispěchal i místní domorodec.
A výchozí místo naší poznávací cesty bylo úžasné – podél koryta řeky, nikde ani živáčka a jen orchestr tvořený vodním tokem, kameny a jezy. Prostě takové to napínavé hledání té správné cesty.
Ono stejně, jako to platí i v životě - najít tu správnou cestu a její správný směr je namáhavé, ale nejkrásnější. Ony ty rovné a bezproblémové vedou obvykle ke zkáze a do pekla.
Přitom všem škobrtání nesmíme zapomínat na ty vlhké a smekavé kameny, kořeny a další přírodní nástrahy.
K tomu si vzít batůžek skrývající nějaký ten pamlsek, pití a něco na zub a můžeme vyrazit vstříc přírodním objevům. A málem jsem zapomněl, samozřejmě beru i foťák, vždyť chci potěšit i své přátele.
Užili jsme si ten den úžasně. A tak mám pro Vás přátelé, obrázkový report z toho, jaké cestičky a krásná místa jsme přitom škobrtání objevili.
Sluneční paprsky nás stále doprovázejí
Řeka tiše zpívá a pomalu mizející stezka nás láká jít stále dál a dál
Člověk narazí i na humorné lidské stopy
A opět se na chvíli ukáže říčka ....
a nenápadná cestička
A lidské přístřešky, kdo ví co je s jejími původními obyvateli
Celou cestu nás doprovází nenápadné, ale krásné detaily
Nikde ani živáčka, všude klid a cesta stále před námi
Zvláštní kamené útvary, dokreslují romantické prostředí
Člověk narazí i na opuštěné sady, jako by se jejich majitelé na tomto světě ztratili
Pojďme raději dál......
Třeba k zajímavým výhledům
Kolem nás je tolik zvláštních podzimních výjevů
Někdy velmi zajímavých, obzvláště v tom říjnovém malování
A ta cesta line se dál a dál
Nastal čas otočit se a kráčet zpět, vždyť tolik míst máme ještě navštívit
Jdi tam, kam chceš jít, udělej to, co chceš udělat, buď tím, kým jsi, protože je to Tvůj život a záleží jen na Tobě, jakou cestu si zvolíš a kterou se vydáš ...
Musím prozradit, že ta cesta nás nezklamala. Celý den nám trpělivě nabízela spousty krásy kolem nás.
Ale o tom až někdy jindy...
Ale malou ochutnávku už mohu prozradit nyní.
