Človek se snažil vždy vládnout přírodě. Pokud to dělal a dělá s rozumem je to ku prospěchu věci. Jen to s tou nadvládou nesmí nikdy přehánět. Ono je nepodstatné to lidské namlouvání, že je člověk největší bytostí nadřazenou přírodě.
Kolikrát jsme se v nedávné minulosti přesvědčili o tom, že špatný zásah do přírody se obrací jen proti vlastnímu strůjci. Příroda je přespříliš mocná čarodějka, která v jednom okamžiku spláchne vše lidské a věci vrátí do své náruče.
Jsou ale rozumná a vyrovnaná partnerství s přírodou, v umění rozumného využití její energie a síly. A tak již předkové nalezli mechanismy, kterými dokáží ovládat sílu přírody. Vždyť známe dokonalé využití síly vody k pohonu hamrů, mlýnů a podobných zařízení.
Jen nikdy nesmíme zapomenout na tu vyváženost, nejen sami v sobě, ale i ve vztahu k přírodě.
A tak ta zmíněná stavidla....
upouští vodu do kanálů směřujících ke strojům
A člověk vymyslel geniální systémy, v podstatě staré staletí
A kombinací stavidel zachováme přirozený tok říčky a odkloníme nejnutnější část vody
A vše funguje dobře, vždyt pohleďte, jak voda skotačí na těch schodech
A voda ze schodů tajemně mizí pod obrovským balvanem, aby na druhé straně plnou silou vyrazila ven
A přitom to vše okolo vypadá tak nějak klidně
A říčka si dál klidně teče
A kousíček odsud voda vře
Vše je pod kontrolou, když se voda malinko víc pohrne krajinou, malinko pootočíme kouzelným kolem
Ale v tuto chvíli, vše v klidu plyne
Rozum člověku říká, aby stál nad přírodou a byl měřítkem všech věcí. Tak si člověk myslí, že je schopen žít a tvořit proti zákonům přírody, a vytváří zmetky. Jean Arp
