když se prostě daří, co se dařit má, nebo spíše rčení - chleba vždy spadne namazanou stranou na podlahu. Přeci jen, když člověk dělá dobré skutky, vždy mu do toho musí nějaký rarach zasáhnout.
Asi tak lze charakterizovat rychlou akci, kterou bych pracovně nazval „ Renovace kuchyně, aneb přiložíme ruku k dílu “.
Malá domácí porada vedoucí k naplánování akce u našich příbuzných. Úkoly byly poměrně jasně dané – malé předělání elektroinstalace, obkládačky, dlažba a vymalování. Termín byl poměrně jasný do začátku adventu zbývá pouhých 14 dnů. A tak vše poshánět a přidat ruku k dílu.
Závěrečná fáze už je jen třešničkou na dortu – dodělat osvětlení kuchyňské pracovní desky. A světe div se, úkolem zajištění všech potřebných věcí jsem byl pověřený já.
Páteční odpoledne jsem měl dokonale promyšlené, prostě absolutně vše musí do sebe zapadnout. Po práci dojít přes půl města do instituce jménem „uloženka“ a po cestě domů využít situace a pozice „ slaměného vdovce “ a navštívit osobně jedno malé uzenářství a koupit si nějaké ty zdravé pochutiny, které bohužel jím doma jenom já.
Jenom mě poněkud znervóznilo, že jsem nejspíše zapomněl koupit takový malý elektrikářský díl. Prostě takové nic, která jako ve všem hraje tu nejdůležitější roli. No a teď kde. Normálně vím, ale bez auta ….. Na naštěstí kolega z práce pronesl větu, že se chystá do OBI. No nevyužít tuto šanci a navíc, když pak pojede směrem k těm mým uloženým věcem.
No řekněte sami – nebylo to nakonec pozitivní?
Tak nákup v OBI dokončen a už si to frčíme. Už vyhlížím to známé místo – přibrzdit, zastavit, vystoupit, vyzvednout a hurá pro ty dobroty.
Přibrzdění, zastavení, vystoupení a ..
na dveřích uloženky cedule : Dnem 18. 11. 2014 je uloženka přemístěna……
A hádejte kam asi? S potlačeným optimismem a náladou, kterou zde nebudu ani komentovat, vydal jsem se pěšky zpět.
Po cca 2,5 kilometrech jsem došel na novou adresu a rozhlédl jsem se směrem k mému pracovišti od kterého mě dělilo necelého půl kilometru.
Celý uštvaný, bez zájmu o návštěvu jakékoliv prodejny, ať již uzenářství či cukrárny, vzal jsem odevzdaně velkou krabici a vydal se k domovu.
Doma snad již ze zoufalství rozdělal jsem krabici a vzpomněl jsem si na dávnou hračku - rozdělávací ruskou panenku, kdy v každé větší menší byla….
A co ten Láďa Hruška?
Je to jednoduché, stačí bujónový vývar udělat, do toho nudle přisypat a polívka tu hnedle je a za pár kaček.
A ta světelná šou pátkem neskončila, to když jsem v tom všem předělávacím zmatku a v rozhodnutí, zda střihnout červený nebo modrý mám. Světe div se, ale odstřihnul jsem přesně ten špatný. Na druhou stranu, jako správný Čech, i s takovou banalitou vím si rady hned.
A jaké z toho plyne ponaučení? Když víš přesně kde co je, navštiv Googl a přesvědč se.
a malá písnička k potěšení
