Denně ho míjím a denně do něj hledím. Stejně jako každý z Vás. Jsou malá, větší, či velká. Předmět, který se stal něčím samozřejmým a všedním. Je to neživý předmět, který však ožije každým dechem našeho bytí.
A zkouší nás,
je upřímný,
je i falešný.
Ukazuje pravdu,
ale umí i lhát.
Připomíná nám život,
ve všech možných úhlech pohledů.
Je jak slova,
která tak často vypouštíme z úst.
Slova, která říkáme….
v obrazech či odlescích naší fantazie.
Obrazy, které vidíme,
nebo které si jen přejeme vidět.
Říká se,
že žijeme v moderní
a civilizované době.
Říká se, že se máme dobře.
Neříká se, jestli jsme šťastní.
Neříká se, jak rozpoznáme pravdu a lež.
Neříká se, jak poznat skutečnost....
co si, jako fata morgánu,
a co by odlesk od skla,
jednoho škodolibého zrcadla.
„Zrcadla jsou úžasná věc. Zdá se, že nám říkají pravdu, že odrážejí život. Ale nastavte správně zrcadlo a ono vám bude lhát tak přesvědčivě, že uvěříte, že něco zmizelo.“
Neil Richard MacKinnon Gaiman
Kostka a zrcadlo........
„Náš svět je tajemné zrcadlo. Každému se rozbije na tisíce střepů. Ty střepy jsou naše příběhy, to jediné, co doopravdy vlastníme. Skládám je do svých knih a v jejich odrazu hledám sám sebe. Střepy mě zraňují, když přitom spěchám. Pracuji tedy klidně. Vím už, že to své zrcadlo nestihnu nikdy složit.“
Rudolf Krautschneider
Kdo z nás, s plnou číší na parketu
Kdo z nás, ve vojenském lazaretu
Kdo z nás, zahalený od kapuce
Kdo z nás, se srdcovým esem v ruce
Kdo z nás, kdo z nás, kdo z nás?
Až přijde čas
