Stravování a snaha o správné stravovací návyky propojují životy nejen nás samotných, ale i těch našich čtyřnohých členů rodiny. Co je a co není zdravé, pro organismus dobré nebo naopak nežádoucí.
V současné době se neustále polemizuje o kvalitě potravin v našich končinách. Před nějakou dobou jsem zaslechl informaci o tom, jak naše všemocná a spravedlivá EU má přijmout nějaké ty normy pro kvalitu potravin i v České republice.
Co ale taková informace vlastně naznačuje?
Asi to, že co se nám zde léta vykládá, není až tak úplně pravda. Nakonec, o tom co je pravda se může každý přesvědčit sám. Třeba nákupem stejného výrobku a stejné značky v naší obchodní síti, nebo třeba v zahraničí.
Musím však rovnou podotknout, že smyslem toho mého dnešního článku není detailní probírání stavu našeho zemědělství, potravinářského průmyslu a obchodu. Naopak chci tak nějak zavzpomínat na své tehdejší uplatňování zásad správné životosprávy a stravovacích návyků u našeho čtyřnohého člena rodiny.
V době pořízení našeho pejska do bytu, jsem byl nedůvěřivý ke všem těm konzervám a granulím. Především jsem chtěl pro svého miláčka to nejlepší. Připouštím, že někteří namítnout, že jsem to celé chápal špatně a to své tvrzení budou podepírat mnohými důkazy z posledních výzkumů zvířecí zdravovědy. Zdravovědy, která se tak nápadně podobá všem těm vesmírným objevům správné životosprávy samotného velkého homo sapiens. Vždyť když se podíváme kolem sebe, neustále slýcháme co je a co není zdravé, mnohdy jen proto, aby se po pár letech přišlo na úplně něco jiného, mnohdy již v minulosti objeveného. Všechna ta negativa vepřového sádla, všechna ta pozitiva olivových olejů a dalších lejů, doporučování zdravé a čerstvé zeleniny, byť by mimo její vegetační období. Nebo blahodárnost ovoce, které však dozrává uvězněné pod plachtami kamiónů.
Všechny ty tak zdravé poživatiny, proklamované všemi nadnárodními řetězci, všechna taéčka či céčka, sójové a kdo ví jaké náhražky podivné kvality a chuti. Všude kolem nás nadvláda chemie, stresu a mamonu, likvidující naši duši i naše tělo. Kolem nás tisíce okrasných zahrádek, málo však těch užitkových. Podpořené argumentem - na co doma něco pěstovat, když lze dnes vše tak lehce zakoupit.
Naše fenečka musela dostávat to nejlepší. Tedy nejlepší to, co jsem za nejlepší považoval i já. A tak její jídelníček vyplňovala domácí speciální strava. S úsměvem na rtech vzpomínám na nákupy, kdy jsme nakupovali drůbeží prsíčka, žaludky či krky a o které jsem svedl mnohé světové bitvy se seniory. A tak jsme doma uvařili tyto suroviny, přidali k tomu rýži, ve které nesměla chybět ani zelenina.
Jo, to bylo tenkrát obraných drůbežích krků, vždy s přepečlivou kontrolou, aby tam ani jedna kůstka nezůstala. Je naprosto pochopitelné, že nejprve se dělalo papání pro pejska, pak teprve pro páníčky. Nemohu zapomenout na to pomlaskávání a olizování čumáčku, a to pěkně naplněné vyšpulené bříško. Po dobrém obědě šlo naše štěňátko spinkat -pochopitelně do naší postele. No, nebudu zatajovat jisté nepříjemnosti, které se tu a tam udály. Stejně jako u člověka, ne vždy vše v bříšku sedne. A tak se někdy pralo a uklízelo, když přišla ona blinkací chvíle.
Ale to tak prostě je, to patří k životu.
Když tak píšu o tom všeobecném stravování, nemohu se ubránit konstatování, že cosi o těch nezdravých potravinách je pravda. A vůbec nejde o to, zda to prostě jen nechutná. To by ještě šlo. Mnohem horší je nárůst onkologických problémů nejen u lidí, ale obecně i u zvířat.
Můžeme si sice nalhávat, že se máme dobře, že zde máme kvalitní potraviny…. můžeme si v podstatě pindat co chceme a lhát si, jak chceme.
Jenže bychom neměli zapomínat na to, že slovo rakovina a onkologie, zákeřně vrůstají nejen do našeho slovníku, ale i do našich vlastních životů…..
Život však není jen o jídle, ke zdravému životnímu stylu patří i pohyb. Ale o tom, až zase někdy příště.
Předchozí díly mého psího vzpomínání naleznete zde:
