O tom našem vnímání svobody a demokracie, aneb ….

když člověk projíždí zpětně diskusi. Malé zamyšlení, k tomu názory kolegů a čtenářů, které projevili v diskusi.

Mnohé diskusní příspěvky u mého předchozího blogu ( naleznete zde), však připomínaly spíše pláč potrefené husičky, než skutečné zamyšlení nad nastoleným tématem, které bylo směřováno mimo jiné k faktům vyplývajících z našeho polistopadového směřování naší země. Našeho vlastního volebního systému, našich účastech ve volbách, ale také o tom, že všichni neseme následky politických rozhodnutí našich zaměstnanců – které jsme si nakonec volili sami.
Některé diskusní příspěvky byly dokonalou přehlídkou neznalosti věci, jisté omezenosti vidění širších souvislostí. Mnohá názorová argumentace v podstatě nikam nevedla, protože její autoři nebyli schopni překročit pomyslný rubikon, oddělující důsledky od příčin. Některé názory  překvapí a především pobaví. Ty TOP přináším v galerii. 

TOP příspěvky z diskuse.

A mé dnešní zamyšlení je právě inspirované výše zmíněnou diskusí.
Osobně jsem přesvědčený, že po mnoha letech jisté společenské naivity, přichází vystřízlivění, které bolí.
Vystřízlivění, které možná ukazuje, že naše společnost je nemocná. Ta nemoc je patrná ve všech oblastech našeho každodenního života. A je úplně jedno, zda-li  je to o vzájemném chováním na silnici, našim chováním jeden k druhému a nebo v tak prosté věci, jako je omluvit se, když nám něco slovně ujelo.
Několikrát jsem si pouštěl jedno video, které více jak obraz, je plné slov. Ne jen tak nějakých slov, ale slov, které dokáží zasáhnout. Slov, které odrážejí dnešní dobu. Čím víc ta slova poslouchám, ač nejsem žádným náboženským fanatikem a mám řadu kritických postojů a poznámek zejména k církvi, ty myšlenky jsem si několikrát vyposlechl. Myslíte si, že i Vy jste ochotni věnovat 15 minut svého času těmto myšlenkám? Nebo jste již naprosto navykli strohým sdělením „ našich některých objektivních médií “,  které přinesou patřičně vyňatou a divácky vyhledávanou  informaci. Třeba o nějakém proslovu, kteří možná mnozí ani na vlastní uši celý neslyšeli, ale přesně vědí co tam hlásali a soudí? Ale chápu, pro mnohé je to dostačující, zbytek si buď domyslí, nějak to vyguglují a nebo to někde jen slyšeli. Jen ať se  u toho proboha nemusí zamyslet, neboť to bolí.

A tak  si dovolím vybrat několik myšlenek z kázání prof.Petra Piťhy, které souvisí se všemi těmi současnými společenskými tématy.

Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.
Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti.
A na samotný závěr to slíbené patnáctiminutové video:

Je v tom kázání pravda nebo není. Je v tom kázání i něco o nás samotných?
Ne, odpovědi mi nedávejte, odpovědi si musíte najít každý sám. Sám před sebou samotným.