A zanecháváme je vůbec? Nebo po našich krocích nezůstává ani jediná stopa? Kdo ví, třeba je jen ostatní nevidí, nevnímají ani nás, ani sami sebe.
„Ať už stopa v písku, stopa ve sněhu, v blátě či stopa v srdci, vždy to znamená to stejné, někdo zde byl a zanechal kousek sebe..“
– Golichová
Přesto věřím, že každý z nás zde stopu zanechává.
„Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou.“- Franz Kafka
Kdo ti řekl, blázne, že tvá cesta nemá mít co nejvíc oklik a ošemetných srázů, pochop, že tvá chůze musí být co nejnamáhavější a nejkrvavější, abys věděl a mohl říci druhým, co je to rána, krok kupředu i pevná země pod nohama. Snad se nikdy nedočkáš cíle v tomto krvavém údolí, ale jdi, jdi a plahoč se, jako bys jej měl neustále před očima - tak nemůžeš zeslábnout a klesnout!!
- Olga Scheinpflugová
Proto: Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce... To, co chceš... Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád... a žij intenzivně každý okamžik svého života... dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.
Charlie Chaplin
A tak jsem si šlapal na místech, z nichž některé nenesly stopy člověka. Kráčel jsem sněhovou peřinou v tichu, které jen přerušovalo křupání sněhu. Místa, která jsem neprošel více jak 30 let a vzpomínal na dětství, dětské hry a na všechna ta tehdejší trápení, ale i naděje a krásné okamžiky. V tom křupání sněhu přemýšlel jsem o té symbolice pomíjivosti, naší smrtelnosti a věčného koloběhu života. Obrovské moci přírody, dokonalosti Stvořitele, kdy každý detail má své přesné místo a určení.
Zlomky objevených vzpomínek, které tesaly a tesají osobnost a pohledy na svět. Jsou jich mezi lidmi miliardy, stejně jako jsou miliardy osobností a individualit, které jsou propojeny společnými průsečíky, nikdy však nejsou stejné.
Stejně, jako každá stopa ve sněhu není stejná a ani věčná,
té sněhové šlépěji je určen omezený čas,
kdy obleva odmaže lidské stopy, aby vytvořila možnost vzniku nových.
