aneb ještě že máme archiv z totality. Protože co se dneska tvoří a čemu mnozí tleskají, to mi hlava prostě nebere. A nemít filmy a pořady z doby totality, nejspíše máme černé obrazovky.
K tomuto konstatování jsem dospěl při sledování včerejší nové pohádky České televize –Kouzelník Žito.
Každý z nás prožívá a slaví Štědrý večer, podle svých zvyků a zvyklostí. U nás tomuto dni předchází návštěvy nejbližších a na samotný den zdobení vánočního stromku, vyzdobení svátečního stolu, procházka v přírodě (letos opět bez sněhové peřiny) a pak… štědrovečerní večeře, kdy nelze zapomenout i na čtyřnohého přítele, následovaná předáním malých a především symbolických dárků. S pí Columbovou jsme milovníci pohádek a tak se jistou tradicí stalo i sledování premiéry štědrovečerní pohádky.
Nebylo tomu jinak ani včera.
Usedli jsme plni očekávání na sedačku a nechali se s prvními sekundami vtáhnout do pohádkového děje. Takové to pohádkové nadšení mě osobně vydrželo asi tak 10 minut, pí Columbová v zájmu objektivity, vydržela koukat na celý .. hm…. ten pokus o pohádku.
Délka sledování tohoto rádoby pokusu o pohádkový příběh, neměla na hodnocení vliv, naopak.
Dnes jsem se sice dočetl, že:
Vcelku úhledný, pohledný a průhledný, poslušný všech nepsaných pravidel, jak má premiérová štědrovečerní pohádka veřejnoprávní ČT vypadat; takový byl letošní Kouzelník Žito. Držel tradici, odmítl experimenty, přesto si nadrobil. Spletl si hravou filmovou písničku se sošným jevištním muzikálem.
Čerpáno zde:
ale já bych to ohodnotil poněkud ostřeji.
Pohádkový příběh založený na špatném výběru představitelů hlavních rolí, vybraném prostředí a samotném ději, připomínalo spíše zoufalý pokus vytvořit pohádku za každou cenu. Moderním trendem pohádek, je obsazení hlavní role prince, který hned v prvním záběru vyvolá dojem, zda se jedná o metrosexuála či jiného jedince s více než dívčími rysy. Navíc, dialogy, připomínající svým obsahem a stylem přednesu spíše vystoupení na základní škole.
U starších kolegů onoho představitele, si člověk klade otázku, zda si vůbec uvědomují, že je někdy lepší odejít ze scény v době, kdy ještě září.
„UMĚT VČAS ODEJÍT - Člověk by měl přestat tam, kde už svou práci nemá rád, když je mu potíží a břemenem, když ubývá těch, kdo ho potřebují. Diváků, čtenářů, spolupracovníků. Někdy je potom odchod racionální úvahou a jindy doslova uměním. Výrazem odvahy a pokory.“
Miroslav Horníček
Třeba u postavy podkoního, ztvárněného Janem Hrušinským člověk pochopí, proč se motá do politiky.
Zasazení pohádky do kulis, byla více než trapná. Třeba to prapodivné peklo, či hřbitov, zámek bez většího počtu poddaných. A všichni tak trapně čistí.
A z tohoto spíše otravného koktejlu snad vyniknul pouze Pán pekel.
Ještě že máme filmovou tvorbu z doby totality, ať již pohádkovou, zábavnou či kriminální. Protože nebýt této doby, nejspíše bychom koukali na černou obrazovku, či na tupé reklamy.
Ale věřím, že se to někomu i líbit mohlo, jsme lidé různí. Dnes je holt taková doba.
