O jednom obrazu a úhlech pohledů.

Vše, jako by bylo tajemné a spolu podivně propletené. Jeden obraz z mnoha jiných a naše vlastní úhly pohledu na vše kolem nás. Právě ty úhly pohledu jsou tím, jací jsme, co vyznáváme..... 

Projevujeme se jako uvažující jedinci, nebo hlupáci?
Na vše, co je kolem nás, pohlížíme z perspektivy, která nám byla či nebyla dána, tam odněkud ze shora. Tento dar pak ovlivňujeme my sami, ale je ovlivňován i našim okolím. Naše vlastní získané životní zkušenosti, ale i poctivé vzdělání a sebevzdělávání, vytvářejí schopnost umět se dívat, vyhodnocovat či filtrovat valící se tsunami informací, díky všem těm médiím. A to vše doplněno pochybnostmi a slabinami našeho vlastního lidství.

Máme možnost jisté pružnosti v myšlení a rozjímaní, jasně definované jen našim vlastním rozhodnutím, zda se chceme či nechceme poučit z chyb, nebo přijmout nové poznání. Přenastavit ty naše vlastní úhly pohledu, či navždy zůstat strnulí a stejní.

Náš stupeň dosaženého vzdělání sám o sobě nic nepřináší, není všelékem. Není rovněž bianko šekem k moudrosti a schopnosti vnímání a rozlišování. Může nám dopomoci k lepší orientaci v řadě lidských činností, ale bez ochoty naší vlastní sebereflexe, poučení, pokání a našich dosavadních zkušeností nikdy nebudeme dokonalí. Kolikrát jsme slyšeli větu: „Použij selský rozum“.

My ani dokonalí být nemůžeme, protože jsme jen lidé. Přesto však můžeme být dokonalejší, než jsme byli dosud. Mnohdy své úspěchy a úspěšné krůčky, posuzujeme v porovnání s ostatními, v našich očích úspěšnějšími, než jsme my sami. Já osobně se mohu například cítit méněcenný v oboru zpívání, když se porovnám s výkony Evy Urbanové, protože nikdy nebudu mít svůj vlastní koncert. Nemám ani hudební sluch, a když zpívám, stěhují se ze země i žížaly. Ale třeba jsem lepší na vaření, třeba jsem lepší v něčem jiném, kde třeba ty naše vzory už takovými vzory nejsou.

Nejsem vůbec manuálně zručný, ale cítím se spokojený, když se mi něco podaří opravit. Nebo třeba i něco napsat, nebo nafotit. A to vše souvisí se vším. Sečteno, provázáno je podtrženo s výsledem našeho pohledu.

Jedno rčení: „Sytý, hladovému nevěří“, je typickým příkladem našeho poznání. A v duchu vzorce poznání posuzujeme vše, hodnotíme, kritizujeme, tolerujeme či nenávidíme. Třeba si stačí přečíst některé diskuse. Naší největší slabostí není vzdělání, či dosažený stupeň poznání a chápání. To vše je nesmírně proměnlivé. Naší největší slabostí, je neschopnost a lenost přiznat si, že prostě neumíme přijmout fakt, že se fanaticky vyjadřujeme k něčemu, k čemu nemáme dostatek informací. Bez vlastního poznání a schopnosti připustit si, že ten náš pohled, nemusí být vůbec ten nesprávnější a nejpravdivější a vyplývá jen a jen z naší vlastní nedostatečnosti a nemoudrosti. U lidí, poněkud hloupějších, pak takové sebe přesvědčení se o vlastní dokonalosti, graduje nenávistnými útoky ve jménu hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“.

Každý z nás zastává názory a má své úhly pohledu na svět. Ne každý má však schopnost připustit si, že se může mýlit, že i ty jeho pohledy, nadhledy a úhly, jsou jako sám člověk – měnící se přibývajícími zkušenostmi, životními pády, vstávání a hledání.

Mám doma jeden obraz, jeden z několika jiných. Tento je jiný – tvarem i obsahem sdělení. Je mystický, jeho výklad je těžký. Na otázku: co tím obrazem chtěl malíř říci, není jednotné odpovědi. Ten obraz však v sobě, dle mého názoru, formuluje přesně to téma dnešní: co v něm vidíme, je o úhlu pohledu, co v něm vidíme, je tajemstvím každého z nás samotných......   

A i já toto své malé zamyšlení napsal s vědomím své vlastní nedokonalosti, ve svých vlastních, v této chvíli nastavených úhlech pohledů, které mám nyní. V úhlech, které se třeba někdy, poněkud změní.  

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.   Marcus Aurelius