Název tohoto článku mě napadl po řadě osobních zkušeností s diskusí, nejen politicky zaměřených, ale i těch z normálního života. No, co se týče té politiky, do ní naštěstí chodím velmi zřídka, neboť jak říká Švejk, politika je svinstvo.
Nicméně existuje řada obyčejných věcí kolem nás, kvůli kterým jsou lidé schopni se neskutečně pohádat a hlavně situace, kdy mnohým nebezpečně na čele vystupují žíly hrozící mozkovými příhodami.
U horlivých diskutérů, nepřipouštějících názor druhého se mi pak nádherným způsobem ukazuje společný prvek - falešné představy o tom, jací jsou odborníci. Odborníci, kteří přesně vědí, kde je pravda, kde je lež, kdo je ten či onen správný, kdo více či méně ohrožuje, zejména po té co své argumenty opřou o informace z těch všech nejobjektivnějších médií, v jeho očích očištěných od jakékoliv propagandy.
Mnohdy osoby, které o sobě velmi rády prohlašují, jací jsou demokrati. Navíc, mnozí hlásající se k jakési sektě pravdoláskařů a sluníčkářů.
Tento „ demokrat „ hlásící se pomalu ke všemu, co je zrovna v danou dobu moderní a příznivé, pak nějak po svém stylu vede i demokratickou diskusi. Ve spojení se svými dokonalými odbornými znalostmi, tíhu argumentů druhé strany končí s využitím ubohých prostředků. Prostředků jako je blokace, udavačství a výhružkami o podání trestním stíhání.
Možná se mýlím, ale mnozí mě svými aktivitami a vystupováním připomínají durh jisté afektované svazačky z filmu Černí baroni. V situaci, kdy v jistém dole pořádala jisté techtle mechtle pro podporu strany a vlády.
Hltáme všechny ty zaručené informace, ty absolutní pravdy vyvážené. Všechny ta prostřena, superstáry, partičky, ordinace a ulice....
A předháníme se v receptech s vůní kuřecích kůžiček. A taky se rádi rozdělujeme: na putinovce, antiputinovce, havlisty a zemanovce, pravičáky, levičáky .... a úpně zapomínáme, že jsme hlavně lidi. Předstíráme toleranci, kterou potlačujeme falešnou morálností. Lžeme si rádi, lžeme si stále, pravda je těžká, pravda bolí. Máme ve všem absolutní jasno, i kdyby se to stalo od nás na míle daleko. Podpořeni mnohými tématy, protkanými internetovými anonymními diskuzemi. Není lepšího kolbiště, než které umožňují ony diskuze. A tak se úžasným způsobem vyvolá představa, že těmi plivanci něco na vlastním životě změníme.
A tak tu máme hordy antikomunistů s argumenty bolševiků, zároveň hordy bolševiků s rétorikou totalitních politiků.
Máme hrdinné jedince, kteří statečně zpoza klávesnice, vyhlásí válku Rusku či Americe. A zastrašují všechny národy, když zpoza postele zachrastí kulomety. Anonymní stateční vlci, co jsou ve skutečnosti jen ovcemi.
Zprávy, články, blogy a diskuze - čím jsou temnější, tím se cítíme lépe.
Dychtivě bulvár hltáme a zaručeným zprávám bezmezně věříme.
Pojmy typu – pravda, slušnost a poctivost dostaly se pomalu do seznamu zakázaných slov.
A v jedné písni je text: Kam kráčíš naše zem. Já ten text doplním: Milý Karle, co by jsi tomu říkal dnes.
A co si obvykle o těchto diskutérech myslím? Chápu je a rozumím jim , vždyť :
A jen pro zpestření dodávám - ano, i to jsme my: http://vary.idnes.cz/slevova-akce-v-karlovarskem-kauflandu-prilakala-stovky-lidi-pr3-/vary-zpravy.aspx?c=A150218_143349_vary-zpravy_ba#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
