Z všech stran bombardují nás všechny negativa. A přesto i ve zdánlivě vypadající tmě, existuje světlo. „Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ Seneca
A proč zrovna toto téma? Možná jen proto, co se nyní kolem nás děje. A je to i volné pokračování mého zamyšlení, které naleznete zde:
Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“
Matka Tereza
Ať nás všechny ty naše cesty vedou jen za světlem....
A i když kráčíme mnohými temnými místy, či obdobím života, neztrácejme víru, že bude líp.
A temná místa jen podtrhují záři a krásu
A také se při tom všem našem škobrtání zastavme a zaposlouchejme, do té symfonie kolem nás.
Nevěříte?
A to nemluvě o všech těch krásných obrazech, které umí jen příroda.
Při tomto tématu, přemýšlel jsem čím to vše ukončit. A tentokrát jsem jsem zvolil operu Turandot Giacoma Pucciniho a z ní poslední árii Nessun dorma.
Ať nikdo nespi!
Ať nikdo nespi!
Ty rovněž, ó princezno!
Z tvého chladného pokoje,
díváš se na hvězdy
jak chvějí se láskou a očekáváním.
Ale tajemství mé je ve mně skryté,
mé jméno se nikdo nedozví!
Ne, ne, na tvá ústa jej vyslovím,
až se rozední!
A polibek můj rozbije ticho,
co dělá tě mou...!
