doplněný i takovými kapkami, které se mi objevily v očích. Věděl jsem, že jdu na setkání milovníků motoristického sportu jménem drifty. Měl jsem i povědomost o programu a průběhu tohoto setkání. Přesto se však na některé chvíle
nemůže člověk dost dobře připravit.
Akce se konala na polním letišti nedaleko Nového Bydžova, na letišti Zábědov. Když jsem dorazil na místo setkání, nedalo se přehlédnout několik desítek upravených vozů a posádek, připravených ukázat své umění v driftování. Třeba uspořádáním největšího hromadného „burnoutu“ v České republice.
Na těchto setkáních k driftařům neodmyslitelně patří i večerní program, spojený se společenským posezením a grilováním, doprovázeným koncertem skupiny Sodoma-Gomora.
V průběhu dne jsem měl tak možnost sledovat umění driftu a dovednosti jednotlivých posádek, včetně klidné prohlídky jejich upravených vozidel.
A nejen to.
Toto setkání pro mě mělo dva momenty, které mě osobně zasáhly u srdce.
Při zahájení sobotního programu 3 posádky s barevně upravenými pneumatikami, vytvořili driftováním svých strojů, trikolóru v barvách vlajky České republiky. Na pokyn moderátora, který připomenul úmrtí tří našich vojáků, celý prostor na minutu utichl, aby vzdal hold padlým vojákům Armády České republiky.
Druhým momentem bylo očekávání příjezdu vzácného a očekávaného hosta - desetiletého Davida Pištory s rodiči.
Kluk, který se stal obětí dopravní nehody, jejichž následkem je upoután na invalidní vozík.
Během setiny sekundy, se změnil život celé rodině.
Při jejich příjezdu jsem se neubránil slzám v očích.
Ne, člověk nechce být lítostivý, nebo lítost projevovat, byť by se zdála na místě.
Ta totiž nijak nepomůže.
Pomoci může jen pomoc a zamyšlení se.
Každého z nás.
Třeba jako právě driftaři. Davídkovi připravili nejen velkolepé představení, ale uspořádali i finanční sbírku, na podporu jeho rekonvalescenci a rehabilitaci k návratu do normálního života. Bylo naprosto úžasné sledovat jeho reakce a oči, když ho obestoupili posádky, předali mu nejen finanční, ale i věcné dárky. Na jeho počest všemi auty zatroubili a zatleskali. Po oficialitách bylo pak přistaveno krásné závodní auto a malý Davídek byl posazen do křesla jezdce.
A opět ty jeho oči a úsměv….
a není třeba popisu více slovy.
A nejen to, bylo to i vyjádření podpory rodičům Davídka, před kterými v pokoře smekám.
Taková zkušenost donutí člověka zamyslet se.
Zda opravdu stojí za to, poznamenat životy druhých, včetně dětí riskantní nebo neodpovědnou jízdou.
Zda ta ušetřená minuta v době trvání jízdy stojí za to, aby byl zmařen lidský život či zničeno zdraví.
O problematice dopravních nehod bylo napsáno a zveřejněno mnohé, přesto však k těmto nehodám, mnohdy nepochopitelných, každodenně dochází. Všechny ty nepovolené rychlosti, opilost či nepozornost mají tragické následky.
Možná právě nyní přichází čas zamyslet se.
Opravdu nemůžu vyjet dřív?
Opravdu musím jet obydlenými místy tak rychle?
Opravdu, když řídím, musím vyřizovat telefonáty či psát SMS?
Pokud si odpovím, že musím, jet rychle, volat za jízdy či psát sms, protože čas, jsou peníze, musím počítat s tím, že i někdo, stejně uvažující, smete mě nebo mé dítě na silnici.
Co bude pak……
až v plné nahotě pochopím, že nic není na světě důležitějšího …
než život sám.
Za pár týdnů skončí doba prázdnin a do našich ulic se vrátí děti. Děti, které si mnohdy nedovedou vyhodnotit všechna rizika okolního světa. Jsme to my, dospělí, kteří bychom měli předvídat a snažit se o eliminaci neštěstí.
Myslím si, že v otázkách silničního provozu, bychom se měli, bez ohledu na velikost a kubaturu vozidla, stát „Rytíři silnic“.
Rytíři silnic, ohleduplní, tolerantní, předvídaví a ochraňující.
Nejen pro druhé, ale i sami pro sebe.
A co můžete udělat třeba teď moji milí čtenáři?
Třeba to mé zamyšlení či myšlenku rytířů silnic,
šiřte dál............
Text zveřejněn i zde:
