Malý sněhový romantismus.

Včerejšek, který přinesl sníh a dnešek, který opětovně změnil zasněženou krajinu do stavu otravné břečky.  Prapodivné je to současné počasí. Ale ještě před nějakými 3 lety, touto dobou byla ta pravá zima i u nás.

A tak jsem hledal v archívu nějaký ten snímeček, vztahující se k pravé zimě a také k mým milovaným rybníkům. A našel jsem, ještě obrázky zachycené kompaktem. Mimo rodiné portréty ze zasněžené krajiny i pár snímků krajiny. Krajinu, kterou mám rád po většinu roku. I v zimě, pokud je v bílém rouše.
Každé roční období má své barvy, třeba právě to letní. A tak račte kliknout, a uvidíte tu zeleň v plném rozlišení.

Ale teď, spíše hledám zamrzlou hladinu a přírodu do bílého hávu ustrojenou.
Tenkrát.... před třemi lety......

Zasněžená cesta přímo vybízela k procházce a zanechání úplně prvních stop.

Jenže, když vyrazíme v grupě i s našimi čtyřnohými miláčky, vždy se najde aktivista, který chce být všude první.

Ale kdo by se za prvenstvím hnal, obzvlášťě když vím, že nás čeká zajímavé zátiší.

A tak kráčím po těch cestách a cestičkách dál a dál. Vždyť čerstvě napadený sníh tak krásně křupe pod nohama.

A tak v tom současném podivném zimním trendu, už si přeji jaro.

A tak si snad nad tou zimní vodní spouští, jednu zimní skladbu na truc pustím.