A díky tomu musím i zpytovat svědomí, neboť jsem se domníval, že dnešní mladá generace má zájem jen o Wi-Fi, mobily a podobné vymoženosti. Ale to přeci není pravda. Dnešní mladá generace se naopak zajímá o veškeré dění....
včetně problémů životního prostředí.
Kolikrát my, starší generace jsme jen plní kritiky (tedy včetně mé osoby), vydáváme všelijaká životní poučení o tom, jak že my jsme (pochopitelně mnohem lépe) prožívali naše dětství. To nebyly žádný ty internety, sociální sítě a jiné vymoženosti. Naše dětství to byl život v nehygienických podmínkách – pěkně venku, tepláky, hlína, bláto či dětské chemické pokusy. V době totality, to nebyla taková svoboda. Ani ve snu si neumím představit, že bych přišel domů a postěžoval si rodičům, že mě úča šikanuje, dala mi pětku, protože je na mě zasedlá. Nebo ještě hůře, potlačila mé osobní právo na svobodný projev tím, že mi napsala poznámku do žákovské knížky.
Kdepak za totáče, to rodiče nešli vynadat úče, nýbrž dali nespravedlivě potomkovi na ústa či zadek, protože je nevychovaný a nerespektuje autority.
Nebo někoho ze vsi nepozdravit…nemyslitelné, tak jsme tě nevychovávali.
To dneska je to jiný.
Člověk potkává děti školou povinné, hrdé a sebevědomé. Přijdu do domu, potkám dítě sousedů, co na mě kouká jak myš, co ji někde vyorali, ale ústa k pozdravu neotevře.
Holt dneska je doba jiná.
A že dítě učitele neposlouchá a nemá respekt? Je přeci svoboda a demokracie. A kdyby náhodou nějaký problém byl, když jsou peníze, sponzorský dar škole vyřeší vše, třeba i prospěch.
Jak z jiného světa, působí zpráva, jak se najednou mladá generace probudila a životní prostředí začala ochraňovat.
A díky tomu internetu, všem těm sociálním sítím, hnedle se nějaké mítinky lehčeji organizují. A tak díky tomu všemu, třeba známe příběh šestnáctileté švédské dívky Grety Thunbergové, která se stala takovou vůdkyní mladých lidí v oblasti boje za ekologii. I v naší zemi, stala ikonou hnutí, kdy se demonstrovalo za ochranu světového klimatu. A lidi, místo toho, aby byli šťastní a takové odhodlání podporovali, hanebně snižují Grétino odhodlání. Už třeba tím, jak se smějí, její fotografii z cesty do Davosu na zasedání Světového fóra ekonomickýho. Vždyť i naše média, se té kritiky chytla. Třeba takový Reflex, jak napsal o hrdince Grétě, už jen nadpisem článku Ekologie naruby, aneb jak školačka Greata zachraňuje klima……(najdete ho zde)Když jsem spatřil fotečky z naší republiky, zachycující odhodlané tváře školáků z boje za záchranu klimatu, mou mysl naplnil optimismus a naděje na lepší zítřky.
Že už to tady bude jen a jen lepší a lepší.
A že ty děti jsou dobře vychovávány a k úctě přírody vedeni. Že i rodiče jsou šťastní, když jejich potomci třeba bez pokynů doma kytky zalévají. Nebo, jak celá rodina vyráží ven do přírody vybavena papírovými pytli na odpadky (plastové jsou nemyslitelné). A to proto, aby všechny plasty v místě černé skládky, vysbírala. A co, že si u toho nějaké to selfíčko udělají. Však je třeba zdokumentovat své odhodlání.
Jen doufám, že to není akce pomíjivá a že si na tom dětském odhodlání někdo nenamastí kapsu, třeba neziskovkou, jak jsme toho mnohdy svědky.
A když jsem tak srovnával minulou dobu, nemohu nevzpomenout jednoho filmu jménem Brontosaurus z roku 1979, který by dnes mnozí propagandou tehdejší doby označili. Co tam bylo tak uvědomělých dětí.
Snad je už dnes, jiná to doba.
vše myslíme upřímně
a nějaké propagandě, přeci odhodlaně nastavujeme záda.
