Listování archivem, aneb když se vynoří vzpomínky.

Vzpomínky, takové ty mršky pro někoho třeba i jistý předobraz svědomí, pro jiného kus prožitého života. Ať tak či onak, vzpomínky jsou součástí naší podstaty i našeho bytí. A proč zrovna mršky? Protože ukazují čas - tik, ťak......

Když jsem nedávno projížděl alba fotografií narazil jsem i na složku, kterou  lze nazvat " Pavel, člen svazu zahrádkářů". Po letech jsem si vzpomněl na to, jak jsem se přestěhoval a protože jsem i vášnivým pejskařem poptával jsem i kus nějakého prostoru, malé oázy, kam by člověk utekl v létě z paneláku, vypěstoval si třeba kus nějaké ty ředkvičky, salátu a nebo dobrých jahod.
A tak po delším poptávání jsem získal pronájem 200 m zahrádky s chaloupkou a hlavně necelých deset minut od domu. Tak první roky jsem trávil pokračováním určité zelenino - ovocné tradice předcházejících majitelů, udržoval záhonky, zaléval a okopával. No mezi námi - to okopávání no to mě nikdy nebavilo a hlavně - musím přiznat i sám sobě, já na to nejsem pečlivej. Jenže vedle toho byla velká zahrada i u mého rodného domečku a tak nějak postupně jsem celou tu malovýrobu zeleniny začal omezovat. Mimo jiné i z toho důvodu, že danou kolonii si oblíbili zmetci, kteří nezaseli, neokopávali - ale plody milovali a tak je i kradli.

A tak člověk omezoval záhonky a postupně přecházel na zahradu okrasnou. No samozřejmě jsem byl mezi ostatními zahrádkáři za naprostého blázna. Navíc, proč jen tak, když jdou dělat i zajímavé tvary. Třeba do kruhu.

Kvetlo to tam nádherně.

A taková okrasná zahrada, to jsou i dřeviny, které třeba svým stínem ochladí přítomné.

A taky aspoň trošku tu chaloupku opravit, prostě aby tam bylo líp.

A zimu střídalo jaro, pak léto a podzim a to trvalo celých 8 let.
Zažili jsme tam úžasné chvíle, třeba při grilování nebo jen tak při malém posezení s přáteli. A užívali jsme si to nejen my jako lidé, ale i naši čtyřnozí členové domácnosti tam měli prostor pro dovádění.
 

A tak nějak nás tento malý kousek země provázel každým dnem.
I ty stromky vyrostly

A i oba pejsci jsou starší a dospělejší....
 

Jenže ........

Život člověka přináší změny, dává nové výzvy a povinnosti. Navíc, když už člověka něco přestane dělat pořádně měl by toho nechat. A tak jsem tu naši milou zahrádku před 2 lety přenechal těm, kteří ji budou dávat víc srdce, víc času a přinese jim užitek.
Nakonec mě zůstávají právě ony vzpomínky. Ale také ty mršky, které zhmotňují démona jménem čas. Nevím, třeba mám jen dneska blbou náladu, ale když jsem otevíral právě ty vzpomínky, vzpoměl jsem si na jeden text. Není veselej, možná mnohým bude připadat i morbidní.
Jenže on není ani takový ani makový.  On je ze života.
Nádherný text a hlavně přednes zpěvačkou u které jsem přesvědčený, že nikdo jiný by zrovna tuto píseň lépe nepřednesl.
                                                  Ten zlodej čas, ten zlodej čas
                                             aj spomienkam berie moc poslednú
                                                        stratia jas - vyblednú
                                                       a v sobotu podvečer
                                                   keď už isť nemám kam
                                                   tie obrázky si prezerám
                                                             zlý zlodej čas

Snad jen malý dovětek: 98 % fotografií dělány v době, kdy jsem netušil, že za pár let se do focení pustím vážněji. I to je život.
A tak přátelé nezapomínejte na to, že když něco končí, tak třeba proto, že něco začíná. A tak buďme rádi, protože :