Kterak se pí. Columbová rozhodla řešit společenské nešvary.

Včerejší den pro mě byl poněkud náročnější, nejen díky cestování, ale i celodennímu jednání. A tak, když jsem se vracel zpět, těšil jsem se na svůj oblíbený relax a především, nějaký chutný pokrm.....

Nakonec, člověk ani v životě nepotřebuje víc.

A tak když jsem se došoural domů, láskyplně jsem pozdravil svého pejska, věnoval mu pohlazení a pak, jsem láskyplně pozdravil pí. Colombovou, která cosi šolichala v kuchyňce. Linoucí se vůně a zvuky bublajícího hrnce mě naplňovaly přesvědčením, že ten večer prostě bude dobrý.
Provedl jsem nezbytné hygienické kroky, proletěl své oblíbené blogy, tedy spíše autory a zaradoval se nad tím, že mé předchozí vyprávění o tom, jak se ztratit zaujalo tak, že jsem byl i v zaujaťácích. Tu se náhle ozve zvoneček, co by symbol přichystaného pokrmu na stole. Vlastně by ani nemusel zaznít, protože ta úžasná linoucí se vůně …… sama prozrazovala, že už je vše nachystáno.
A když dostal večeři i pejsek, usedl jsem ke stolu a vidličkou nabíral ty úžasné kousky pokrmu. No, co Vám mám povídat, okamžiky radosti a spokojenosti.
Když tu najednou mé mlaskání přeruší slova: Tak ti miláčku musím říci, že jsem se zamyslela.

Okamžik, který připomíná pocity při polknutí zmrzliny a následné polknutím kysaného zelí.

Proboha, co zas chce? Prolétlo mi hlavou.

A nejistě jsem položil rovněž otázku: Tak nad čím ses zamyslela? A hlavou mě prolétla rychlá inventarizace všeho, co jsme již v bytě rekonstruovali a co bude určitě ještě potřebné udělat.

Odpověď mě však totálně odrovnala.

Přemýšlení pí. Columbové nebylo ani o chodbě, ani ložnici, ani koupelně, ani WC.
Bylo to mnohem horší.

Pí. Columbová, totiž popřemýšlela nad všemi současnými společenskými nešvary, přesněji řečeno – o stravování, tedy o potravinách. Na svoji obranu jsem na sebe pomyslně oblékl obranný krunýř spočívající ve větě,zda toto téma je nutné projednávat zrovna u večeře. Tato má obrana samozřejmě okamžitě vyvolala klasickou a přirozenou protireakci, spočívající v mlčení.

Pomalu dojídal jsem onen pokrm, a čím více jsem se blížil ke dnu talíře, tím více mi bylo jasné, že jak dojím, musím pro klid, vyvolat diskusi na ono téma.
Miláčku, jídlo bylo úžasné, moc jsem si pochutnal, dodal jsem smířlivě. A copak tě trápí s těmi nešvary?

No já dneska poslouchala nějakou reportáž, ve které konstatovali, že letošní vánoce budou chudé. Udiveně jsem očekával pokračování této věty, které však tak nějak nepřicházelo. Prosím tě, kterej zas vodborník na všechno, přišel s takovouto pitomostí? Dodal jsem tedy záměrně. No, že prej stoupaj ceny, kapr bude dražší, vajíčka taky, brambory budou taky dražší, takže bramborový salát s kapříkem bude dražší, protože za všechno může sucho. Jo a bude to smutný, protože lidi kvůli zdražení másla, nebudou péct cukroví.

Vyslechl jsem ony věty pozorně s dodatkem,že nám to je v podstatě jedno a tak proč to řešíme. A jedno nám to je proto, že se umíme přizpůsobit, navíc, když zastáváme názor, že vánoční svátky jsou poněkud o něčem jiném, než o obžerství a množství darů. A že nevidím jediný důvod, proč bychom nakonec měli všechny ty zmíněné komodity kupovat. A já se klidně spokojím i s něčím netradičním na štědrovečerním stole. Máme možnost volby, kdo chce ať si to koupí, kdo nechce, ať si to nekupuje.

Aniž bych si v tu chvíli uvědomil poněkud širší souvislosti celého tématu, jsem v přemýšlení Columbovou na plné čáře podcenil.

Tady přeci nejde o to, že my se přizpůsobíme, ujala se má drahá v pokračování svých myšlenek.

Já to prostě myslím tak, jak jsme neskutečně hloupí a rozmazlení. Láteříme nad zvyšujícími se cenami potravin, mnohdy s pochybností o kvalitě. V řadě diskusí pod články, pak mnozí píšou o své naprosté spokojenosti a normálnosti tohoto stavu. A když jdu na nákup a vidím co se děje u regálu, kde zrovna máslo zlevní o 5 korun, je to neskutečné. A to, co se tam děje, není o lidech, kteří jsou chudí. Zrovna dneska jsem viděla, jak se tam handrkovala jedna dáma o poslední kousky zboží ve slevě. Venku pak usedla do svého BMV a odjela.

Pokýval jsem hlavou,že bohužel, taková je dneska doba, ale co s tím?

No právě, o tom jsem přemýšlela. Kdyby lidi trošku přemýšleli a slevili ze svých zvyklostí a třeba jen 14 dní ty výrobky prostě bojkotovali a nenakupovali. Oni by si to ti prodejci rozmysleli. A je to nejen o cenách, ale i o samotné kvalitě.

A já jsem pak o tomto tématu musel nějakou dobu přemýšlet.

A v hlavě se mi propojily všechny souvislosti – politické sliby před volbami a povolební realita. Vzpomněl jsem si i na článek, který jsem psal před časem, o dvojí kvalitě potravin. Kolik se tenkrát diskutérů, snažilo napravit moji mysl o tom, že co píšu, je nesmysl.

A dneska?  
Zázračně se o tom ví.
I Brusel to řeší.

Třeba nastane i doba, kdy v Bruselu se zamyslí, proč jinde je třeba máslo v jiné cenové relaci, proč to a tohle je jinak, jako bychom žili v provincii, překladišti a odkladišti.

A kolem nás jsou samé billboardy, ze kterých na nás hledí naši zastánci, hlásající pokrok, prosperitu a že se jen a jen za nich, budeme mít nejlépe.

Což nakonec mnozí slibují, už více jak 20 let.

A do mé hlavy se v souvislosti s předvolebními debatami a sliby opět vynořily věty.
Věty prof. Petra Piťhy:

A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.čerpáno zde: