Kterak jsem se morálně spustil, když jsem si se štětkou užil.

Kolem nás to prej politicky a občansky vře, všichni tomu přesně rozumí a navíc radostně tleskají, když slyší plamenné projevy všch těch, morálně křišťálově čistých. A já? Já se prostě spustil s obyčejnou štětkou.

Všechny ty politické špičky a maškary se nám již  27 let předvádějí v různých tragikomických a směšných scénách. V dnešních dnech navíc mnozí hystericky kážou o čistotě  a mravnosti.
A já osobně, než bych řešil rádoby politickou krizi, nebo dokonce snad jakýsi „ útok na demokracii“ řeším úplně jiný a především podstatný problém. Mnozí mohou namítnout, že to, co se tady dneska děje, je nesmírně důležité a především nás to ohrožuje. A i já bych měl věnovat patřičnou pozornost tomuto ohrožení.
Jenže,
já to neudělám.
Ne že bych nemohl, ale prostě se mi nechce.
Ono to vše, chce zdravej selskej rozum, už jen proto, že to není o tom, že ten či onen, je špatnej a ten druhej správnej.
On je totiž bordel všude, na všech i ve všech stranách. Zejména, pokud člověk nezapomíná na minulé roky, všechny ty kauzy, přebíhání mezi stranami……..
A při takovém selském přemýšlení si člověk musí uvědomit, že nám zde ve vší parádě probíhá především předvolební kampaň s jedinou snahou - nalákat voliče a to jen proto, aby nám dal hlas a „my“ jsme si opět mohli dělat to, co chceme.
Vždyť zavzpomínejme na všechny ty prapodivné kolalice, Parlamentní partaje a vlády. Kolik už falešných kreatur, rozhodovalo o naší tehdejší přítomnosti a především naší budoucnosti.  A mluvit umí, mnozí podpořeni jen tím, že jsou čistí, protože jim nikdo nikdy nic nedokázal a za nic především nemohou.

Neudělám to ani z toho důvodu, že nejsem morálně čistý. Třeba už jen proto, že jsem se v minulých dnech spustil s jednou štětkou a pí. Columbové tak zahnul.
A kdybych nyní kázal o morálce, byl bych jako oni,  tedy pokrytec a křivák.
 

Vše začíná v podstatě nevinně….

Život člověka je v podstatě řízen základními pudy, tedy uspokojování potřeb, zejména těch tělesných...  Tyto potřeby ve své podstatě řídí vše, neuspokojená potřeba pak žene člověka učinit vše proto, aby byl uspokojen. A přesně to, jsem zažil i já v uplynulých dnech. U příležitosti mého určitého výročí, se ve mně probudila neukojitelná potřeba jít a pro chvíle slasti, pořídit si prostě štětku. A to nějakou opravdu dobrou, pěknou, ne příliš opotřebovanou a ohmatanou. A bylo mi jasné, že to nebude levné.
Kdybych se ale koukal na peníze, veden potřebou ušetřit, za menší peníze bych třeba našel nějakou štětku na ulici.
Copak ale do takové risku mohl jít?
Když může jít třeba i o zdraví?
To ne, ne nemůžu podstoupit.
Nejprve jsem si udělal průzkum „trhu“ na internetu. Pak už mě zbývalo jen hezky se upravit, vykoupat se, sednout do auta a jet za svou, byť by na krátkou dobu vyvolenou láskou. Podle informací z internetu, dorazil jsem k jednomu baráku s krásně upravenou fasádou a okolím domu. To bylo prvním znamení, že zde na nějakou kvalitu narazím. Vstoupil jsem do domu, hned jsem byl mile přivítán místním personálem s otázkou, co že hledám a jaké potřeby mám. A tak jsem poněkud nesvůj (nejspíše díky zbytkům mé mravnosti) vyjádřil svou představu: Víte, já v těchto dnech slavím jisté osobní výročí a tak jsem si chtěl v této slavnostní chvíli splnit takový můj sen, mít k dispozici pěknou mladou štětku, kvalitní, a hlavně co svede mnohé. Co se mi zalíbí na první pohled a budu ji mít pěkně v ruce. Nesmí být taková nějaké ošklivá, vyhrkaná a stará štětka. Musí být jako panna,  být přitažlivá, abych si s ní užil každičkou společně strávenou chviličku…..   

Místní obsluha mě trpělivě vyslechla, a pak mě zavedla mezi všechny ty dychtivé štětky, vyhlížející své zákazníky. Poněkud nesvůj, jsem nejdříve pohledem vybíral a pak vlastníma rukama jsem si zvolené typy osahával.
A ta jedna…..,
jak mi hned do oka a do rukou padla a já věděl, že je to ona.
 Od prvního okamžiku ve mě všechny ty představy probudila. Začal jsem dychtivě a vzrušeně dýchat…. a už jsem si představoval, jak ji o samotě v ruce hňácám, jak polehoučku zasouvám, abych s ní pak jak smyslu zbavený, s vrozeným chtíčem po místnosti zaskotačil…..

A musím Vám říct, že to byl zážitek, který se jen tak nezapomíná. Všechny ty pohyby, vydávané zvuky a slastné mlaskání……
uspokojení všech vášní.
Když bylo po všem, ještě jsem ji pořádně omyl, ale tak láskyplně a s jistým poděkováním,
vždyť co ta holka všechno se mnou dokázala,
nikdy bych totiž,
ty zdi válečkem tak nevymaloval,
jako tou krásnou štětkou, co si tak slastně mlaskala,
aby ty koucoury po zdi, nikde nezanechala.

A pokud jste čekali skutečně něco nemravného, to u mě nejspíše nikdy nenajdete. Přesto Vám poradím, není nad to, zapnout si v přímém přenosu vystoupení těch, které jsme sami zvolili. A já v tom marasmu a pokrytectví, vzpomněl jsem si na úryvky vět, tolikrát již vyřčenými :

Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět.

A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.
Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny.
Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti.
Prof. Petr Piťha

Citaci z projevu Petra Piťhy naleznete v celém znění zde :

A jako bonus malé ohlednutí do uplkynulého období:

Neměl Karel Kryl přeci jen pravdu?