Tento víkend jsem měl delší dobu naplánovaný, jednak pro setkání s výbornými přáteli, ale také z důvodu listopadového škobrtání na místech, která mě tak nějak přirozeně přirostla k srdci.
A tak vyrážím na cestu, vybavený vším potřebným, včetně fotoaparátu. Přeci jen, co kdybych tam narazil na něco zajímavého. Navíc to posezení není nikdy na jeden den.
První věc, která mě překvapila, byla nově opravená přístupová cesta. Člověk čeká tradiční tankodrom a najednou - pohodová cesta bez výmolů, nástrah a pastí na auto.
No a už zdálky mě vyhlíží místo dvoudenního pobytu.
Kdo ví, zda-li z těch všech přátel, je už někdo přítomen.
Parkoviště je zatím prázdné, ale raději nahlédnu do vnitřku chalupy.
Na prvního místního obyvatele narážím hned na zápraží.
Ale na mou otázku jsem se odpovědi nedočkal a tak vnitřek chalupy prozkoumám.
No, tak nikdo tady není a já mohu jít prozkoumávat okolí. Alespoň mi přitom pěkně vytráví.
Přitom všem škobrtání zjišťuji že jsem sledovaný nebo...
vítaný? Kdo ví....
no, ale prostě jdeme dál ...
Vždyť podzimní krajina nabízí tolik krás...
dokonce hodně staré dřevěné brány zde nalézám...
padlý velikán zde němý leží.
a hle radujme se, má oblibená voda v potůčku tekoucí.
A na různých místech je ta voda jako začarovaná ...
a vidím taky lávky, mostky a mosty ....
a ta voda, voděnka a její zpěvy.
No procházka to byla vydatná, a nějak se mi prázdný žaludek ozývá. Navíc, přátelé již určitě dorazili a venku začíná být sychravo. Copak nám asi místní k jídlu připravili. Jak už je znám z minulosti, mohu s klidným svědomím zvolat : Hody přicházejí.
Je libo gulášek?
A co třeba malé kolínko?
Je libo třeba jen tak?
a co takhle chlebíček, křen, hořčici a okurčičku?
no a pokud se mě chcete zeptat , zda-li ždibínek zbude snad? No nevím přátelé....
No co dodat přátelé, dobře jsme se najedli a je dobře to i pěkně zapít, je libo malé či snad velké?
A tak po těch dvou dnech mám pocit, že dostala na frak moje linie. No holt se vydá na nějaké ty další tůry, tentorát však mimo civilizaci.
A co mi zbývá dodat?
Tohle místo mám moc rád, navíc v tomto penzionku je nejen dobré a kvalitní jídlo, ale také milý personál. Takže si člověk spíše připadá jako v rodině, než na cizím místě . A je to tak dobře. Ve svém každodenním životním škobrtání narážíme na různý přístup i kvalitu poskytovaných služeb. Mnohdy značně nekvalitní. A já jsem vždy tvrdil, že je nutné podporovat , kteří to dělají poctivě a s láskou.
No a co dodat na závěr?
Milá Zvoničko v Dolních Lysečinách děkuji za krásné dny a těším se na příští návštěvu.
