Když udeří vzpomínky

Známe to určitě všichni, možná každý v jiné intenzitě, v jiných souvislostech. Vzpomínky – vzpomínky na lidi, místa, na přátelství a mnohdy třeba i na blbé situace. Ale vzpomínky, prostě to co se nám nějak a něčím zapsalo do paměti.

I já jsem si prožil při návštěvě Pardubic své vzpomínky. Vzpomínky na dobu, kdy jsem tam v zeleném ukrajoval své první dny a měsíce vojenské služby. Na dobu prožitou v kasárnách na konci města. Do mého osudu tenkrát zasáhla dvoje kasárna – oddělená silnicí a v blízkosti pardubického krematoria. Jedny kasárna – železniční základny opuštěná kolem roku 1994 a kasárna Tomáše Garrigua Masaryka, ve kterých ještě do roku 2010 sloužili dělostřelci, se kterými mě pojí řada přátelství. Pohled na změny, zanedbanost a chátrání člověka chytí u srdce. Přeci jen, po prožití části života v těch zdánlivě chladných zdech jsou obyvatelé spojeni společnými osudy, přátelstvími, sdílenými radostmi i starostmi. Někdy i špatnými vzpomínkami.  U těch svých pardubických, jsem si vzpomněl na lidi, kteří obdobně po letech strávených ve fabrikách a podnicích tyto opouštěli. Vzpomněl jsem si třeba i na lidi z OP Prostějov, kterým kus života tuna dynamitu poslala k zemi. I v případě těch zmíněných kasáren - jsou věci, které jsem v té době nepochopil, a asi nikdy nepochopím.Ony ty vzpomínky někdy i bolí.

tady vedly koleje, dnes už jen zbytky pražců, jakoby cesta od nikud nikam

stejně jako most - bez začátku a bez konce

       a pozůstatky Armády připomínají jen cedule zakázaného prostoru

       a čísla, ta čísla, kterým rozumí každý, kdo na té vojně byl. Kdo ví, co je s těmi, které je sem vryli a jaké je potkali osudy.

                                                                                  a zde vedly koleje, však jsme na železniční základně

                                                                    i zde byly odstavné plochy, koleje - dnes vévodí jen plevele, skládky a zanedbanost. Pohled, který člověku do duše vsune smutek a možná i marnost. Ale nelituji už jen za vzpomínky na ty roky 1991- 1993

A teď ty mé kasárna TGM a dělostřelečtí přátelé
Zde snad není co dodat, komentář je zcela zbytečný, kdo tam z Vás třeba sloužil, si vzpomene.

 A ještě pár snímků objektivem kamaráda Ivo Saláka

A historie těchto kasáren je velmi zajímavá, váže se až k době našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a tak si určitě zaslouží ještě nějaké pokračováním třeba ve formě listování starým albem.
V současné době stále probíhají jednání o odkoupení celého objektu městem Pardubice. 
Zajímavý článek je zde :Člověk pochopí neodvratnost vývoje. Člověk pochopí řadu věcí. Jen některé věci, ty se chápou těžko. Je v nich totiž jeho vlastní život a vzpomínky.
Věnuji jako vzpomínku všem kamarádům a kolegům, jak od železničního vojska, tak i kamarádům od  dělostřelců.