Když se zjeví temná bytost a oheň čaruje.

Pálení čarodějnic a jejich reje. A všude to je stejný, oheň, nějaká ta babizna, opékání a grilování. Jenže, když se někdy člověk podívá blíž zjistí, že třeba u toho ohně jsou k vidění různá zjevení.

A všechno to je jen a jen o lidské fantazii. Možná také o tom, že v den pálení čarodějnic se dějou divné věci. Tato noc je rovněž nazývána Noc čarodějnic, Filipojakubská noc nebo Valpuržina noc. Noc z 30. dubna  na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat, a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti.

Objevily se i staré báby, nikým nepozvané

A všechna ta podivná stvoření a obrazy se zjevily.
Nevěříte?
Pokud chcete, rád Vás vezmu do  mých magických představ.
Račte dál, dvěře zapálením ohně otvírám....

čarodějnice 2016

A kdyby se stalo, že tam nic nevídíte. Není to důležité, je to přeci jen moje vlastní fantazie.....
Fantazie, která nemá hranice, není měřitelná.  A každej ji máme, i když si to třeba nepřiznáme.

A hlavně, mnohem důležitější jsou jiné věci.

Třeba právě ten dnešní den, den lásky.

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

                                                                                                      Karel Hynek Mácha