Co je to vlastně lidský život? Třeba hledání sama sebe a hledání něčeho krásného. Prostě něčeho, co nás drží při životě. A je to těžký, protože nás ze všech stran útočí tlaky konzumní společnosti, negativní zprávy a humus politiky
Nic, z čeho by měl být člověk především šťastný......
Vím a plně s tím souhlasím, že o tom, co si pustíme či nepustíme do vlastní duše, rozhodujeme jen a jen sami.
Chceš se čtenáři utápět v žumpě politiky?
Je to jen a jen tvá věc.
Chceš hledat krásný věci?
Tak hledej.
Taky hledám a především poznávám, že většina nádherných okamžiků, opravdu krásných okamžiků, plných emocí, při kterých má člověk i takové to podivné mrazení v zádech se skrývá ve zdánlivých maličkostech, či na zdánlivě malých akcí.
Čím jsem starší, tím více se mi potvrzuje, že stejně jako není malých rolí, není malých akcí. To vše je buď dobré, či špatné.
Přesvědčil jsem se o tom i včera.
Před pár týdny jsem obdržel pozvánku na zahájení výstavy fotografií Ireny Vernerové, pod názvem „Krkonoše“, která se konala v obci Dolní Dvůr.
Přiznám se, že jsem o takové obci do té doby vůbec nevěděl a musel jsem si i vyhledat, kde se vůbec akce koná. Přiznám se, že mě i napadlo, zda se trmácet nějakých skoro 80 km a to jen proto, abych viděl nějaké fotografie.
Píšu to zde záměrně, protože většinou na takové pozvánky reagujeme všichni stejně.
Majestátní Krkonoše.
navíc, já jako příležitostný cvakal, který se až tak fotografování krajin nevěnuje, jsem neodolal a pozvání přijal. Obdivuji totiž ty, kteří obrázky majestátních hor, jejich vrcholků či vycházejícího slunce, dokáží zachytit poctivě a dobře. Nemluvě o tom, že právě hory, obalené do zimního roucha, plného třpytivých krystalů sněhu, odrážející sluneční paprsky jsou prostě úchvatné.
Když jsem přijel na místo výstavy, do zdánlivě malé a někdo by možná řekl bezvýznamné obce, nad níž se majestátně tyčí Krkonoše, překvapilo mě, kolik lidí si našlo čas a cestu do Dolního Dvora, netrpělivě očekávající zahájení výstavy. Ten počet lidí, u mě paradoxně vyvolával určitou nervozitu, protože jsem neodolal v pokušení pořídit nějaké ty dokumentační obrázky z této výstavy.
Výstavu fotografky Ireny Vernerové zahájil starosta obce Ing. Martin Bělovský.
V jeho projevu mě velmi zaujala slova o tom, že i v malé vesničce žijí lidé, obdařeni umem, dělat krásné věci a o nichž se mnohdy vůbec neví. A že se na to jejich umění přijde náhodou, což je škoda. A mezi takové lidi patří právě i Irena Vernerová, se svou výstavou fotografií Krkonoš. Se svou, protože její obrázky Krkonoš, byly zachyceny jejíma očima.
Zdánlivě nenápadná slova, o kterých jsem však musel po dobu akce přemýšlet.
Třeba právě o tom, že není malých rolí,
že krásný akce se dají dělat i v malé obci.
A že je dobrý, když lidi umí kumšt, koníčky či své povolání.
Když se to vše prostě dělá poctivě a dobře.
A když vedení obce takové akce podporuje a propaguje.
Když jsem hleděl na jednotlivé vystavené fotografie, těžce bych vybíral, která z těch fotografií mě zaujala nejvíce. Těžce se hledají srovnání u tak krásných fotografií a především z prostředí tak majestátního, jako jsou právě hory. A v kontextu toho, nelze opomenout i na lidský rozměr této výstavy. Případný výtěžek z případného prodeje fotografií, totiž poslouží k nákupu pomůcek a potřeb pro seniory žijící právě v této obci.
Z této akce jsem odjížděl spokojený a obohacený o poznání toho, jak krásně lze zachytit nádherné obrazy přírody.
A tak kdybyste měli cestu kolem obce Dolní Dvůr, doporučuji se zastavit na Obecním úřadě a prohlédnout si Krkonoše, očima Ireny Vernerové.
Máte na to čas do 30. 8. 2019
