Další pokračování vzpomínek na mládí a vojnu. Akce " Retroměstečko 2014 " zaplnila prostory bývalého autoparku a stadionu. Jako by se po letech vrátila technika tam, kde bývala.
V předešlém blogu jsem putoval po okolí nástupiště kasáren Tomáše Garrigua Masaryka v Pardubicích. A cestičky mě vedou dál a tak se vydejme na další cestu a vzpomínání. Tentokrát putování obohacené i o nějakou tu vojenskou techniku, která většinou ještě do nedávna sloužila v AČR.
Srdce se nikdy neprojeví okamžitě, skoro nikdy okamžitě nezměří, nakolik je zasaženo. Dojde k tomu až později, když se krásný nebo strašný okamžik stal minulostí, když se změnil v tu zbytečnou věc, jakou je vzpomínka. Jean Dutord
A tak přátelé - vítejte v prostoru autoparku a skladů
opět jedna cesta, bývala širší .....
kdysi to byla garáž
ale díky příznivcům armády se sem na chvíli opět technika vrátila
jen mě tak napadá, co dobrého tam vaří......
a ted pár snímků vojenské techniky, některá má své využití za sebou, ale pro ty vzpomínky .....
a i zde je znát ta opuštěnost...
ale dříve to tady žilo,
naštěstí lze stopy ještě najít, neupadne to tak rychle v zapomění ....
kolik aut tudy asi projelo
a kolik různé techniky....
a opět do zákulisí, v roce 1991 jsem po těch schodech šel poprvé
a zde bývala soustružna
a další zákoutí ...
a vracíme se směr hlavní prostranství...
všude je znát opuštěnost a jistý zmar
je zde více odpojení, než jen....
ale lidské stopy zde zůstávají...
vedou však vůbec ještě někam tyto dveře?
němí svědkové přihlížejí....
balkón, ze kterého již nikdo nemává....
a dveře, kterými již nikdo nechodí, jako dřív,
i já jsem kdysi chodil ....
vchod a východ..... pro mě již východ, v mém vlastním životě již vlastně po kolikáté????
turnikety, kterými už neprochází ti, co zde sloužili....
a nikdo z těch, co tady sloužili ty tlačítka neovládá ...
zůstala jen němá vzpomínka....
ještě se otočit ......
a podívat se na okna, která jsem kdysi otvíral ...
a ještě nahlédnout na všechno to dění......
Tak to je vše z toho mého vzpomínkového putování.
Přátelé přeji nám všem, aby naše každodenní kroky,
byly kroky tvořící nejen úžasnou přítomnost a budoucnost,
ale aby byly i krásným ohlédnutím se zpět.
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ Tomáš Garrigue Masaryk
Aby si každý z nás, mohl po čase s čistým svědomím říci - žil jsem správně.
„Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života.“ Erich Maria Remarque
