a v mysli se spousta myšlenek honí. Kolik asi lidí mávne rukou nad vánočními svátky? Třeba z osamění či tragických událostí, které přinesl život. Navíc, úder coronaviru, který změnil naše životy.
Každý rok v této době usedl jsem pln svátečních myšlenek s upřímnou touhou popřát všem lidem.
Letos je to jiné, tak strašně jiné.
Do ruky beru pomyslný papír a pero a tak marně snažím se sepsat pár řádků, ve kterých bude vše. Napsané věty bortí se jak stavby, stavěné bez pevného základu hloupým stavitelem na písku.
Rok se s rokem sešel a jsou zde opět svátky, které člověk považuje za ty nejkrásnější.
A já se tak delší dobu marně snažím napsat poselství.
Jak mám ale začít psát?
Mám se ptát?
Nejsem spisovatel ani básník, co s přirozeným umem skládá slova.
Jen mažu věty znova a znova.
Zívám, chce se mi spát, únavou či marným snažením?
Jaké přání přát,
když třeba člověka srdce
bolí smutkem,
který snad jen čas zahojí.
A přitom vím,
že musíme jít dál….
a i ty nastávající svátky
s povděkem brát.
A venku chci raději mráz,
než teplý vánek,
který je v předpovědích počasí hlásán.
Jak ale přát to, co je tak prosté
a mnohdy přehlížené.
Dobrovolně zatlačované nesmyslností a hloupostí laciných třpytek,
konzumního života.
Jak přát hodnoty, jako je zdraví, štěstí, láska a spokojenost?
Tedy to, co uznáme teprve tehdy, když o to přicházíme?
Přes všechny útrapy a zklamání, bičovan všemi možnými pomluvami,
pokrytectvím či neupřímností - věřím.
Věřím, že láska je silnější než smrt,
věřím, že člověku bez ohledu na jeho funkce či postavení,
či všechny ty IN, Top či jiné pomíjivosti,
v jeho naprosté člověčí nahotě zůstává člověku víra, naděje a láska.
A že z té trojice je nevětší láska.
Vánoční svátky blíží se k nám,
a já s láskou a úsměvem ti můj čtenáři přeji,
vytoužený klid, vánoční pohodu.
Hodně zdraví a žádnou nehodu.
Hodně úsměvů, co nejméně slz a smutků.
Štěstí a lásky, kterých je potřeba proto,
aby srdce hřálo.
Epilog:
Přemýšlím, čím to mé dnešní, tak težce vypsané přání zakončit.
Vždyť odpověď je tak snadná.
Takové přání nelze dělat s chaldným a kameným sdcem.
Bez emocí, by se všechna slova stala jen žvástem opilce.
Emoce přeci vystihuje nejlépe hudba....a úžasný text.
Pozdě psi na dvoře zbystřili sluch,
Hvězdy se zjevily bez varování,
Zlatýma očima dívá se Bůh
Pojď ke mně, chci mít dlaň ve tvojí dlani.
Vidí nás nejsme ti prorokovaní,
kterým je určená milost a vzkaz.
Neptám se: Věříš v něj?
Mám jenom přání,
aby on uvěřil, uvěřil v nás. Dřevěné zvony teď rozhoupal vzduch,
ve vlnách šíří se očekávaní.
Pro uši ticho a pro srdce vzruch.
Jabloně putují úbočím strání.
Použit text Michala Horáčka: Štědrý večer
