který mě donutí nejen k zamyšlení, ale i sepsání myšlenek. Přesně to se stalo při přečtení článku „Čest svému jménu“, který napsal kolega Jan Šik. A dle mého názoru a mých hodnot, to napsal dokonale.
slova, která v sobě zahrnují mnoho z vlastností každého člověka. V těch slovech spatřuji poctivost, slušnost, pokoru, statečnost a hrdinství. A do toho hrdinství zařazuji i schopnost přijmout porážku, svou chybu či nedokonalost. I to je odvaha a hrdinství. Říká se, že dříve bylo svaté podání ruky, jako důkaz přijetí závazku, stejně jako dané slovo. Nevím, nemůžu posoudit, protože v době šlechticů jsem nežil, stejně jako v pozdější době, kdy vznikala naše republika. Čím dál více se však přikláním k názoru, že lidi se moc nemění. Mají jen lepší možnosti jak třeba šířit lži, či pomluvy a to díky moderním technologiím. Ta čestnost byla u lidí, co měli vychování, měli a mají svědomí, pokoru, slušnost a úctu v srdci. A odmítají pokrytectví.
Když přemýšlím o těch slovech o cti, napadá mě řada jmen lidí, co se postavili zlu, třeba se zbraní v ruce. A neváhali i položit svůj život za druhé.
Lidé se ctí, jsou i mezi námi. Nevím kolik jich je, protože se o nich běžně neví, nebo si to ani neuvědomujeme. Poznáváme je při osobním setkání, třeba v roli obchodníků či řemeslníků, kteří svou pravou tvář neukazují při prodeji a své činnosti, ale v době, kdy je něco špatně a my to oprávněně reklamujeme. Máme tu velkou řadu lidí, co mají svou čest a denně ji dokazují. Spojeni pojítkem, které lze nazvat: jdeme tam, odkud jiní utíkají. Ať již hasiči, policisté, vojáci, zdravotníci a další záchranáři.
Máme tu i ty, co nejsou lhostejní, nabídnout pomoc člověku ležícího na ulici, poskytnout pomoc u dopravní nehody.
Žijeme v hektické době, ale i v době kdy se měřítko hodnot smrsklo na finance. S kolika řemeslníky jsem se už setkal, doprovázen naivní představou, že jim nejde jen o zisk, ale i o jméno jejich, či jejich vlastní firmy.
Jak nazvat dobu, ve které žijeme, když jsou zpochybňované i písemné smlouvy, či smlouvy dělané tak, aby pomohly okrást druhé. Všichni ti podomní prodejci, co se nazývají šmejdy.
Čest svému jménu dělá i poctivost. A ta poctivost by měla být naší průvodkyní při každodenním kroku. Třeba v tom, že nekradu texty či fotky jiných lidí, a když už dojde k nechtěnému úletu, přiznám svou mýlku. Je to určitě poctivější, než vyvolávat zbytečnou vlnu ve sklenici vody, udávat či poukazovat na druhé.
Pořádáme demonstrace proti vládě, ale pokrytecky mlčíme k suchu, nekvalitě potravin, úbytku orné půdy či mizejícímu hmyzu.
Když jsem četl onen článek Honzy Šika (naleznete ho zde) tam někde v hlavě vzpomněl jsem si na nádhernou písničku Čistý štít s textem Pavla Kopty a s hudbou Jiřího Zmožka. Tu písničku nazpíval Josef Kemr a přiznám se, že si ani neumím představit nikoho jiného.
A tak si myslím, že právě k tomuto textu, je tím nejlepším, čím mé dnešní psaní uzavřít.
