Člověk ve své podstatě nepotřebuje příliš mnoho. Stačí dobré počasí, dobří lidé, krásná krajina a něco k snědku. A taky svá místa, kde mu je krásně a příjemně.
A tak jsem i o tomto prodlouženém víkendu jedno z těch svých míst navštívil. Cesta z města vedoucí do malebného prostředí Krkonoš. A vždy při návštěvě této oblasti vedou již tradičně mé kroky do jednoho penzionu s nádherným názvem Zvonička. A jak mi je tam úžasně. Já vím, mnozí namítnou, že takových penzionů a hotelů je kolem hodně, ale já tak nějak mám rád to rodinné prostředí a to mám pravě tam.
Kdo víno má a nepije,
Kdo hrozny má a nejí je,
Kdo ženu má a nelíbá,
Kdo zábavě se vyhýbá,
Na toho vemte bič a hůl,
To není člověk to je vůl….
Jan Werich
Všechna ta krásná panoramata kolem nás....
a z dálky už mě volá, moje milovaná Zvonička.
A krásně kvetoucí květiny a krásná výzdoba paní domu
Rovněž musím mrknout na svého čtyřnohého kamaráda.
I koně dodržují pitný režim a tak bych se měl nějak v tom parnu osvěžit. Třeba jen tím, že smočím nohy v horském potoce.....
A když si tak hezky odpočívám, najednou ke mě libá vůně dorazila.
Žijeme zdravě a tak trošku zeleniny.....
ale všeho moc škodí a tak to proložíme něčím dietním....
šikovné ruce se o to vše výborně starají
A nejen že to nádherně vypadalo....
ale úžasně to chutnalo.....
a pivečko hezky ochladilo
A co dodat na samotný závěr?
A když je venku takové vedro, přináším Vám malé osvěžení, duše i těla.
