Když člověka přepadnou děsy…..

a to nejen z říše fantazie, ale v běžném životě. Takový děs, to bývá hodně stresová situace. To znejistění, mnohdy vrávorající a nejistá chůze odnikud nikam, zděšené pohledy a zmražený výraz.

Když jsem dnes kráčel do práce narazil jsem na člověka, který právě prožíval právě jeden z takových děsů. Venku tma, pouliční lampy ozařující liduprázdné ulice, občas nějaké takové podivné zašramocení a uprostřed opuštěné ulice podivně pobíhající jedinec. Jde sem a tam, zmateně se rozhlíží. Pak se zastaví a skenuje celou ulici.
Co si budeme povídat, v kontextu té scény člověk neví, co se bude dít, obzvláště když všude kolem sebe slyšíme podivná hlásání o pohybu různých individuí.
Ta jeho zmatenost mě poněkud znejistila, co když mu není dobře a hledá pomoc? No jo, ale sami dobře víte, jak tohle bývá, někomu pomůžete a ještě to odnesete.
No tlačí mě čas, ale přeci jen raději chvilku počkám, co kdyby náhodou……
Po chvíli zmateného chování se ke mně neznámý přiblížil a cosi nesrozumitelného pod vousy pravil. Vůbec mu na tu dálku nerozumím a tak nevím, co si mám o něm myslet. Čím víc ho sleduji, čím více se blíží, tím více mám pocit, že ho cosi děsí.
Jenže mám pocit, že i já znám, ten podivný děs a podivné chování.
Podivný jedinec pár kroků ode mne, pronese mrazivou větu, která mé obdobné útrapy připomene: „ krucípísek, kam ta moje stará to auto večer zaparkovala".
Kolikrát i já jsem byl děsem napaden, třeba když u obchoďáku vylezl jsem jiným vchodem. Ono se říká, že ty místa jsou popsaná, jenže v reálném životě ztrácíme se vždycky. A ty vše skličující myšlenky, zda-li nám třeba auto neukradli, či jsme jen pozapomněli, kam jsme ho dali.
Vzpomínám si na děs, kdy má nešťastná známá zavolala, že přišla o auto, že jí ho ukradli když byla na nákupu. Tenkrát má rada byla okamžitá – na nic Blaženo nečekej a volej ochránce zákona.
Sedl jsem do auta s cílem ji osobně podpořít v krizi, když mi v půlce cesty telefon ohlásil, že prej je vše v pořádku, že jen vylezla jinudy a že její auto policajti na stejném místě našli.
 
A tak dnes poučen, když volá nějaká Bláža, hned se ji pozeptám, zda vůbec ví, kde zaparkovala.
A tak Vám všem přátelé, přeji co nejméně děsů a na závěr poučku poměrně jasnou. Jedete-li do obchoďáku, nespěchejte za slevami, ale pěkně si zapište, kde jste zaparkovali. A když Vaším miláčkem jedete večer, zanechte doma lísteček, kam jste to auto zaparkovali.