Každých 8 minut

nebo každých 20 minut?  To není vůbec podstatné. V jedné reklamě hlouček lidí a na čele nalepené papírky s hádáním: co je na něm napsáno? A jedna paní říká: „Budu zdravá?“ netušíc, že na čele má nalepeno slovo: rakovina.

Je úplně jedno, že některé prameny v roce 2016 uváděly, že každých 20 minut touto nemocí onemocní jeden člověk, zatím co v roce 2019 se mluví už o 8 minutách.
Vše souvisí se vším, aneb za vše, se platí.
I za pokrytectví.
Vyhlásili jsme nesmiřitelnou válku všem hanebným kuřákům, vyhnali jsme je z hospod ven na ulici, krabičky cigaret označili hrůzostrašnými obrázky, apelujícími na jejich zdraví. A především argumentace finančními náklady, spojenými s jejich léčením.
A v tom lítém boji, omezili jsme i možnost svobodného podnikání. Diktátem a sankcemi, vyzráli jsme nad kuřákem.
Jsme věru ubozí a směšní.
Nebo je snad rakovina jen a jen onemocněním oněch hanebných, kouř vypouštějících kuřáků?
Vše souvisí se vším.
S celým našim životním stylem, dobrovolným či vynuceným dobou, ve které jsme.
Žijeme v novodobé totalitě, aniž bychom si možná chtěli vůbec připustit, všechny důsledky. Včetně zmíněné rakoviny.
Konzumismus.
Máme se dobře, máme spousty obchoďáků či internetových prodejců.

Chceš pračku? Žádnej problém, skladem jich máme stovky. Chceš tunu banánů? Není problém, přijeď si s vozejkem. Máš chuť v zimě na jahody? To přeci není žádnej problém.
Máme i jiná cinkrlata.

Máme se tak dobře, že nemáme potřebu vidět, že dneska ty výrobky, fungují jen do určité doby. A ta doba je tak podivná, že už to řeší i ta velká panovnice, jménem Evropská unie.
A nákup banánů?
Je jich tolik…,
a tak kdo by řešil, že se mnohdy nedají jíst. Důležité je, že jsou zdravé a plné minerálů. Kdo by se zamyslel nad jejich dlouhou přepravu, uschované v kontejnerech, bez vzduchu a světla, tak, aby zelené včas dorazily do obchodní sítě.
To není jak fronty na banány za totáče, dnes se stojí fronty na památné mince.
Rakovina….  
pro mě osobně onemocnění duše a těla.

Novodobá totalita - konzumismu, všemi svými vějičkami láká. Třeba vyvoláním touhy po velké slávě, po funkcích, společenském umístění…..po vile, či drahém autě.
A za vším hledej jen a jen peníze, peníze.…. A zisky, mnohdy nadnárodních společností. Vymývání mozků, všemi podivnými reklamami, zprávami a informacemi, doplněné novodobým kulturním uměním. Třeba podivnými nekončícími seriály, stejně tak, jako podivnými soutěžemi.
No, uznejte sami, kdo by při tom všem, měl čas sledovat, jak nám na dalších kusech úrodné půdy, vyrůstají odporné montovny či sklady…..
když jsme vlastně tak spokojení.
Spokojení až do té míry, že nám ani nevadí, že jsme popelnicí Evropy (pozn. toto zase schytám, protože k nám se přeci z Německa nevozí horší zboží, než mají tam v obchodech. Prostě tvrdit cosi o dvojakosti zboží).
Všechny ty chovy dobytka, co se mimo naši zemi vozí, a my "zcela logicky“ dovážíme masové produkty pochybné kvality.
Zastavují se velké stavby, ve jménu životního prostředí. Aby také ne, když si křeček polní, plně zaslouží pevné zdraví. A tak nám, jak housenky dál městy a městečky projíždí, nákladní doprava tranzitní. A je to velká škoda, neboť kdo tak dokonale draze a nekvalitně v Evropě třeba ty dálnice staví.
Kácíme lesy a málo vysazujeme nové porosty.
Chrochtáme si blahem,
u výrobků z masokostní moučky.
Dál a dál budujeme betonové krabice,
zamaskované moderním sklem.
Oblékneme se jak papoušci,
protože tak doba velí.
Ve jménu zdraví, sedneme na kola či se dáme na běhání,
dýchajíc zplodiny,
z tranzitní dopravy.
A tak všichni hurá na hory,
tam je přeci zdravé prostředí.
Kdo není IN,
jako by nebyl.

Každých 8 minut…….
a já si kladu otázku,
co nám na to jednou řeknou naši potomci.
Nebo nedej Bože,
kdyby naši předci,
z hrobu vstali,
co by na to vše,
řekli.