Jsou bolševici opět u moci

a bezohledně pošlapávají historii a její odkazy? K volbě nadpisu mého zamyšlení mě přivedl článek redaktora MF Dnes Petra Záleského s názvem „Dálniční záchodky uprostřed bojiště?“, ve kterém čtenáře informuje o postoji ŘSD

k plánované výstavbě dálnice D 35 vedoucí z Hradce Králové do Liberce.

Když jsem si onen článek přečetl, musel jsem dát jednoznačně za pravdu slovům redaktora o tom, že se musí udělat nevolno mnoha archeologům nebo fanouškům vojenské historie. Já bych jen jeho slova doplnil, že i každému slušnému člověku, co uznává vlastenectví a ctí oběti prusko-rakouské války 1866, nejen z řad vojáků, ale i civilního obyvatelstva.

Jako řidič a rozumně uvažující člověk chápu, že současná dopravní infrastruktura neodpovídá dnešní době a dálniční síť se musí budovat. Přesto vše, poněkud nechápu proč má ŘSD obrovský problém posunout navržené odpočívadlo s parkovištěm na vhodnější místo tak, aby byl výstavbou dálnice co nejméně narušen památkový ráz krajiny dotčené touto válkou. Jedná se tedy o zachování krajiny v přibližné délce 6 kilometrů.  Autor článku zmiňuje reakci ředitele hradecké pobočky ŘSD Marka Novotného o tom: „ že odsun odpočívky do jiné vhodnější lokality mimo centrální část památkové zóny není v žádném případě možný a proto byla žádost odpůrců stavby odpočívky zamítnuta. Podle něj by bylo přemístění odpočívky porušením norem pro vzdálenost odpočívadel. A navíc dálnice tudy stejně povede…“.

Když jsem si celý článek přečetl, nemohl jsem nevzpomenout na dobu 40 let totality, ve které obdobně zvěrsky k území zasaženého prusko-rakouskou válkou přistupovali komunisté. Ti totiž ve svých obludných a zvěrských představách plánovali postavit v prostoru památného lesa Svíbu (les Svíb – během dopoledne 3. července 1866 zde padlo kolem 5000 vojáků, z nichž je většina pohřbena právě v tomto lese) vybudovat velkokapacitní sklady pohonných hmot, což se jim nakonec nepodařilo.

Neochota a odmítání přemístění odpočivadla mimo centrální část památkové zóny ze strany královéhradecké pobočky ŘSD, ve mě vyvolává dojem bolševického a arogantního přístupu, bez ochoty hledat takové řešení, které by co nejméně narušilo odkaz mrtvých. Už jen úlisným a především nesmírně hloupým konstatováním, že "Například toalety, osvětlení i mobiliář mohou být navrženy ve stylu dané doby."

Podivuji se, jak bez ohledu na proklamace politiků o rovnosti práva prochází schvalovací proces takových staveb. Třeba i z pohledu běžného občana, který podstupuje složitý proces stavebního řízení jen proto, aby si na vlastním pozemku postavil dílnu, dům či garáž. A to vše mimo oblast památkové zóny.

V letošním roce uplyne 154 let od prusko-rakouské války. Tedy války, která trvala ve své podstatě velmi krátce. Možná někdo řekne: to už je dávno. A já se ptám, kolik je to generací?    Možná by si všichni současní papaláši měli uvědomit, že rok 1866 byl ve své podstatě počátek všeho, co následovalo -  I. a II. světová válka a nástup 40 let totality. Se všemi důsledky, které jsou patrné do dnes.

Specifikum nás Čechů, když řeknu je, že když přijde něco nového, tak to staré všechno odsuneme a začínáme od znova. Nejsme schopní mít tu kontinuální historii a vzít si z nějakého období to dobré a to špatné změnit, což je škoda. Protože jak se říká, národ, který nezná svoji historii, je nucený si ji zopakovat. Pokud by paměť národa nebo lidstva, byla lepší, tak jsem přesvědčený, že už by žádné války nikdy nebyly.
Přepis části rozhovoru z dokumentu České televize Muži z aleje mrtvých (2016) Martin Klika

Stejně tak, jako by si měli uvědomit, že v místech plánované dálnice a bezprostředním okolí umírali lidé.

Ztráty v bitvě u Hradce Králové byly obrovské. Na rakouské straně - 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných, 7500 zraněných a 22000 zajatých vojáků, 6000 koní, téměř 200 děl a přes 600 povozů. Spojenecký saský armádní sbor ztratil 130 mrtvých, 430 pohřešovaných, 900 raněných, 130 koní. Pruské ztráty byly mnohem menší - 2000 mrtvých, asi 300 pohřešovaných a 7000 zraněných vojáků, počet koní klesl téměř o 1000.

Odmítání návrhů Komitétu pro údržbu památek z války 1866, historiků a archeologů přichází navíc v době, kdy si připomínáme 30 let od znovuzaložení Komitétu 1866, jehož členové za své postoje a ochrany památek spojených s rokem 1866 byli pronásledováni a stíháni zrůdným komunistickým režimem.

Přesto nadále od představitelů Komitétu 1866, historiků, archeologů probíhá snaha o řešení dané situace. Nejlépe to shrnul šéf projektu vzpomínkových akcí Königgrätz 1866, pan Radek Balcárek:

Zkusíme všechny legální možnosti, jak tomu zabránit!
Masové hroby nejsou ničím výjimečným. Naposled se o tom přesvědčili v Rozběřicích, které leží jen několik stovek metrů odtud a kde nedávno při hloubení kanalizace vykopali ostatky vojáků.
Když se o záměru Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) na konci loňského roku dozvěděl Komitét pro udržování památek z války roku 1866, okamžitě jednal. Obává se nenávratného zničení obrovského pietního místa, které je památkovou zónou. Poukazuje na zneuctění památky všech padlých.
„Samozřejmě chápeme stavitelské normy, každá z nich má však výjimky a pevně věřím, že tento případ výjimečný je. Ucelenost toho prostoru je klíčová, vždyť krajina se od bitvy nezměnila. Chápeme, že ji protne dálnice a pokrok rozhodně zastavit nechceme, ale plány odpočívadla by se rozhodně zastavit měly. Zkusíme všechny legální možnosti tomu zabránit,“

A já osobně jejich snažení nejen podpořím, ale rovněž budu sledovat postoje politiků na krajské a městské úrovni. Je to totiž báječná metoda k rozhodování voliče v následujících volbách. Jak přetaví slova, která jsem od nich slyšel na pietních místech do reality. 

Celému arogantnímu ŘSD bych si dovolil především jako daňový poplatník, který je živí, dát jen doporučení:

Aby se zamysleli nad svým přístupem a postoji. Aby totiž svým jednáním nekopírovali tehdejší komunisty a na jejich jména se nevzpomínalo se stejným opovržení, jako v případě Skladu hmotných rezerv ve Svíbu.
Ona se totiž informace o postoji všech zúčastněných, zcela určitě dostane i do zahraničí.