Jsme lidé, vybavení schopností řeči a mé malé zamyšlení.

Naše schopnost řeči je darem pro vzájemnou komunikaci. A nad tím darem ani nepřemýšlíme, stal se pro nás samozřejmostí.    

dar řeči ….

to to trvá, než vyslovíme své první slovo,
sestavíme jednu větu,
které jsou upřímné v dětském věku.

Pak postupně stárneme,
mluvíme plynně,
ale mluvíme mnohdy neupřímně.
Přizpůsobujeme se době,
jen abychom přežili.
Mnozí se přizpůsobují velmi rádi,
třeba proto, aby se dobře měli
a s davem hezky bez problémů životem propluli
a nad ničím nepřemýšleli.
Řeč, slova a věty
jsou jako živly,
dobrý sluha a zlý pán,
stejně jako oheň a voda.
Slova, která potěší,
zejména v době pro nás těžký
nebo slova pravdy.
Slova, která ničí,
vyřčená pomluvami,
živená podhoubím závisti a nenávisti.
 

Potřebujeme dva roky, abychom se naučili mluvit, a padesát let,
abychom se naučili mlčet.
                                                                                                           Ernest Hemingway

 

Stejně jako dar psaní….

jen kopíruje dar řeči,
někdy s pravopisnými chybami,
bez emocí a bez zardění,
uschovaný v anonymitě prostředí
a nasazenými maskami.

Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.

                                                                                                           Jan Werich

„Rozum a pravda spočívají spíše na dně myšlení a mlčení než na povrchu mluvení.“
                                                                                       Josef Čapek

Přeji Vám přátelé krásný víkend.