Tentokrát nebudu psát dlouhý text. Budu spoléhat na to, že dnešní 23. výročí od smrti Karla Kryla připomenou mnohem větší sdělovací prostředky.
A jako výraz malé a krátké vzpomínky, zde ocituji text, který jsem zveřejnil 12. 4. 2016 u příležitosti výročí 72. let od jeho narození:
Jeho nespokojenost a rozčarování nad vývojem společnosti narůstala. Navíc se začal postupně setkávat s opakujícími se stíny minulosti, kdy tehdejší novinářská elita s ním nechtěla zveřejňovat články a rozhovory. Podle svého vyjádření v Půlkacíři, byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat, což však nedokázal a své názory včetně kritiky vyjadřoval až do své náhlé smrti dne 3. března 1994.Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze, které se účastnilo kolem čtyř tisíc lidí. Lidí, které tento pomyslný tulák a věčný emigrant oslovil svými postoji, názory a písněmi. Tehdejší politická reprezentace však Krylovi neodpustila ani na jeho poslední cestě. Alespoň soudě dle jejich minimální účasti na této mši. K tomuto postoji se později vyjádřil i Ivan Martin Jirous :„Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jackson“.čerpáno zde:A tak tehdejší Hrad alespoň vyslal Ivana Medka, který v projevu řekl: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho proto nemají rádi,“
a z publika se ozvalo několik výkřiků:„Lžete!“čerpáno zde:
Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.
A při té své dnešní vzpomínce, se stále nemohu zbavit jisté zvědavosti, co by tomu všemu říkal Karel Kryl dnes.
