Jedno takové vyvrcholení.

Někdy je potřeba malinko potrápit své čtenáře. Je to sázka do loterie, člověk nikdy neví, zda na jeho hru přistoupí. To potrápení může být negativní, ale já mám prostě rád ta pozitivní. Negativ, těch je kolem nás přespříliš.

Ve svém předposledním blogu (naleznete jej zde:) jsem jenom zveřejnil fotografie s otázkou: „kde že jsem se to zase škobrtal“. Vytvořit takový hádankový kvíz z krásných míst České republiky, není nikdy jednoduché.  Člověk to nesmí přepísknout na dvě strany: buď tak, že to lehce každý pozná, nebo naopak, sestavit to tak, že tu šanci v podstatě nemá nikdo. A to vše je řízeno našim úhlem pohledu, neboť předkládáme to, co sami známe, ale nepřipustíme si optiku druhé strany- tedy stranu našich čtenářů a návštěvníků.

Na druhou stranu, mám vždy problém držet pomyslného bobříka mlčení, když někdo první tu moji lest odhalí. Tak, jako se to stalo právě v tomto případě.

Ale nyní je to už dobrý a tak mohu vyhlásit prvenství. Jako úplně první, moji lest prokoukla  paní Radka Pokorná, která správně uhádla, že jsem se toulal na krásné přehradě Les Království, která se nalézá blízko Dvora Králové nad Labem.

A já jako důkaz přikládám pár snímků, této nádherné stavby.

Vodní nádrž Les Království

„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"“Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry