Jak jsem se stal lovcem beze zbraní

Ale mohl bych rovněž napsat „Po sté, a po každé jinak“. Venkovní teploty dosahují maxima a sucho začíná ohrožovat naši zemi. A také je doba dovolených, kterou každý z nás, tráví po svém v okruhu svých nejbližších.

Přesto však, se společným jmenovatelem – hledání chládku a osvěžení.

A my jsme to neudělali jinak. Ještě se dvěma kamarády, jsme naplánovali výlet do krásného prostředí jedné říčky, protékající mezi kameny. Prolínání všech těch potůčků vody mezi kameny, hraje nádherný symfonický koncert.

Stačí málo, jen a jen se zaposlouchat a duši je občerstvována pohodou a klidem. Nádherná očista od všedního života, plného stresu a chaosu.

V náručí říčky....

Byli jsme tam už mnohokrát, a přesto jsem zažil lov beze zbraní. Prostě jeden z kamarádů náhle zavolal: Hele, tamhle je něco zajímavého, to by stálo za vyfotografování.

A  takovému volání nelze odolat. Člověk zbystří,  někde tam u srdce  pocítí lehké sevření z nenadálého dobrodružství a v hlavě mu bleskne slovo: To je výzva.

Jenže, na tohle člověk musí být připravený a hlavně mít i nasazený vhodné objektivy. Ale já jsem se fakt snažil,

no posuďte sami….

Lovec beze zbraní

A na konci toho všeho lovu,

zůstal mi v hlavě otazník.

Co jsem to vlastně ulovil,

kdopak to ví?