Takové poněkud zvláštní přiznání k nedělní odpolední kávě. Ta má ostuda je zapříčiněna dosavadní absencí na akci, která se v letošním roce konala již po dvanácté. Nejspíše vyplývá z mé předchozí nedozrálosti.
Když se jednoho dne objevil program konání této kulturní události v Hradci Králové, byl jsem překvapený, co vše lze poznat a najít v programu. A to bez ohledu na to, že probíhá rekonstrukce historické muzejní budovy. Už páteční přípravy, spočívající v uzavření části Velkého náměstí svědčily o tom, že to nebude malá akce. Nicméně, já jsem si v programu našel to, co je pro mě nejlepší, tedy včetně odpovědí na spousty otázek týkajících se minulosti. A to bez ohledu na to, že budu muset sednout do auta a odjet za město. A to včetně toho, že tu noc neoslavím s pohárkem piva v ruce, či skleničkou vína. Má volba byla totiž jasná - návštěva Muzea války 1866 a bojiště na Chlumu. Byl tam připraven bohatý program, kterému jsem já osobně nemohl odolat. Zájemci mohli vyslechnout poutavou komentovanou prohlídku expozice dokumentující největší vojenské střetnutí na území Čech a Moravy v 19. století, kterého se účastnilo na 440 000 mužů. Pro návštěvníky byl připraven i výklad o rakouském polním opevnění a archeologickém průzkumu bojiště v podání Mgr. Matouše Holase. Po celou dobu konání akce byli k vidění vojáci rakouské pěchoty, polní myslivci, ale i pruské gardové jednotky.
Pro mě byl navíc (z pozice fotografa) velkým předmětem zájmu osvětlený pomník „Baterie mrtvých“ a rakouského polního opevnění.
Kráčel jsem po cestě plné kamení,
cestou kde výmoly byly naplněny slzami.
Kráčel jsem místem,
co je po desítky let Baterií mrtvých.
Kráčel jsem temným lesem,
doprovázen stíny,
které se na chvíli,
v té husté tmě zhmotnily.
Pavel Vrba
Jako pro mě velmi pozitivní bod programu, hodnotím přednášku Mgr. Josefa Šrámka, Ph.D. na téma Osudy pomníku generála jezdectva Viléma prince zu Schaumburg-Lippe na Chlumu. Tato přednáška mě poskytla úplně nové a neznámé informace, ale i velmi zajímavý překvapivý závěr, spojený s historií této osobnosti a její památky. A to takový, že si zaslouží napsání samostatného článku.
Když se zpětně ohlížím za prožitým pátečním večerem, musím konstatovat, že jsem si vybral dobře. Nejen proto, že jsem potkal řadu známých lidí, ale obdržel jsem odpovědi na některé otázky. Jen na některé, protože tak už to v historii bývá, že odpověď na jednu otázku vyvolává tisíce dalších. Třeba i v tom, kolik z dnešních obyvatel Hradce Králové vůbec ví, co se v blízkosti města dělo před 153 lety. Navíc, jsem byl velmi rád ve společnosti lidí, pro které je připomínání této historické události srdeční záležitostí. Ať již v řadách rakouských či pruských jednotek, členů Komitétu pro udržování památek z roku 1866, či pracovníků Muzea východních Čech v Hradci Králové.
A všem, kteří se na programu této noci podíleli, patří moje poděkování.
A to mé tajemné rozuzlení?
Třeba mě budeš mít čtenáři za naprostého blázna či podivína. Možná si řekneš: on se fakt zbláznil. A já mohu jen říci: kdo ví.
Ten zvláštní pocit se dostavil až druhý den. To když jsem vytáhl z fotoaparátu kartu a začal zpracovávat zachycené obrazy. Každý, kdo se věnuje fotografování, určitě zažil ten překvapující pocit, že tam je zachyceno něco, co v reálném pohledu neviděl, nebo zachyceno zcela náhodně, protože jak říkával policejní rada Vacátko: Náhoda je Bůh. Mezi fotografiemi jsem zachytil jednu, která byla na první pohled špatná a nepovedená.
Byl jsem v prostoru nasazení dělostřelecké baterie na Chlumu, tedy v místech, kde umírali rakouští vojáci. Snažil jsem se v rámci muzejní noc udělat záběr na stojícího vojáka, ale zapomněl jsem přenastavit foťák a ten si začal žít svým životem a původně chtěná fotografie nevznikla. Přesto, když hledím na fotku, kterou jsem chtěl vymazat, spatřuji na ni cosi podivného.
Jako by se tam objevily stíny.....
A já nakonec nemohl jinak, než udělat obraz s názvem: Baterie mrtvých
Více fotografií z této akce naleznete zde:
Dosud vydané články k prusko - rakouské válce naleznete zde:
