a seznámím Vás se svými kamarády. Ve svém životě jsem toho zažila spousty - věcí krásných, smutných a zlých. Přestože mi je 119 let a Vy lidé tak strašně rádi vše porovnáváte časem. Porovnáváte to tak usilovně, až mnohdy zapomínáte na to, že máte i žít.
Na tento svět jsem přišla 15.4.1997. Pocházím z několika sourozenců. Měla jsem sestru a bratra. Moje první týdny života byly nádherné, maminka se o mě starala a já rostla a rostla. Když pak mí o něco starší sourozenci opouštěli rodný dům i já jsem čekala, kdy přijde můj okamžik a kdy začnu vyrůstat v nové rodině.
A tak jsem vedle cucání mléka od maminky odpočívala a snila a snila. O tom jaké to v novém domově bude, jak se se všemi seznámím, jak s ostatními členy rodiny prožiju své dětství, dospívání a i samotnou dospělost. Od maminky vím, že v sobě máme zakořeněnou neskutečnou věrnost, a naše rodina je pro nás vše. Milujeme všechny její členy, ale i my máme toho svého IN človíčka.
Vzpomínám na své první týdny v novém domově, byla to doba seznamování se, učení se a hledání společného vztahu. Ale musím uznat, měla jsem nádherné dětství.
I celý svůj život jsem měla krásný. I když někdy smutný. Třeba když ten můj in člověk byl smutnej, něco mu v životě nevyšlo, někdo nás po letech opustil. Vím sama co je smutek.
Měla jsem 5 dětí, které se dostali do světa a jsou štastné. Jen to páté nás ve dvou letech opustilo a odešlo tam, kam půjdem všichni.
Pamatuji si dobře, jak byla holčička nemocná, pamatuji si ty hrozný chvíle, kdy se svíjela v křečích díky epilepsii. Pamatuji na ten den,ten můj In človíček nebyl již pár dní doma a vrátil se mnohem později, kdy došlo k tý neštastný věci. Pamatuji si, jak ho ta ztráta mé dcery nesmírně zasáhla, pamatuji si na ta hoře a slzy.
Já i moje děti jsme vždy měli vše a máme dosud. I když zlobíme, neposloucháme. A občas dostaneme na zadek. Jenže víme, že nás v rodině milují.
Dnes už jsem stará babka, špatně vidím a téměř neslyším...... A i když někdy nevydržím a udělám loužičku tak se páníček sice zlobí, ale vím, že mě miluje.
Ale proč to vlastně všechno píšu, chci Vám představit část tý mý rodiny.
tak to jsem já Kleopatra, pražská krysařice
dalším členem naší rodiny je Betynka, je to moje nevlastní dcera
Betynka je mnohem mladší je jí 10 let a je neskutečně hyperaktivní a taky citlivá.
a tak musím stejně furt vše hlídat, no však to znáte, my matky
ale jinak jsme pohodářky, většinou stále spolu a stále v pozoru ...
ale když jsme obě hlazený jsme štastné
a v tom našem psím světě máme i řadu kamarádů, třeba Barborku ..A co o ní, no je to poděs a uštěkanec, ale svoji rodinu i nás miluje
no a ještě jeden kamarád, no není s ním taková legrace, je svůj a zvláštní. Ale když chce, je s ním taky legrace
a libuje si ve výškách, nechápu ... jo a ještě je strašně důležitej
ale jsou okamžiky, kdy zpozorníme všichni, něco se děje
něco se děje, něco voní, něco nás všechny přitahuje na jedno jediný místo. No a jak to voní ....
no kocour se na to z výšky podívat musí ....
no fakt to tam je.....
no jo, jenže už to všichni známe, nic nedostaneme a tak se na to vyprdnem....
přeci se nebudeme vnucovat, máme svou čest
ale,
někteří z nás to s nelibostí nesou ......
ale já s Betuškou jsme v klidu...... ale páničku domluvili jsme spolu ...
a tak to je ode mě zatím vše, přeji Vám hlavně zdraví, štěstí a kupu lásky
Vaše Kleopatra
