Hledám babičku, šťastnou tu ženu

Po posledních peripetiích s autem jsem se konečně dostal do podzimem zbarveného Babiččina údolí. Jenže, lze vůbec z této návštěvy nabídnout něco netradičního?

Sám mohu nabídnout jen to své vidění, spojené se snahou najít na tom krásném místě to, co mnozí třeba jen tak přejdou.  Navíc, jsem se naivně domníval, že v tomto čase tam nebude živáčka. Ale počasí přálo a tak návštěvníků tam zavítalo poměrně dost, jakoby na protest proti uzavření sezóny a blížící se zimy. A tak doufejme, že je zima ještě stále daleko a je stále čas nasávat tu podzimní zbarvenou krajinu....

 

Na samém počátku cesty, připoměla se nám ta šťastná to žena  a  děti.

Vydávám se cestou klikatou, třeba na té cestě uzřím babičku, která mě snad svou bájnou moudrostí s bolestmi současného světa poradí....

Do podzimu zbarvená krajina a barevné odlesky na kraji cesty vítají nás se srdečně v krásném údolí. Je čas se koukat kolem sebe, třeba se zastavit, a poslouchat, zda třeba Barunka s ostatními dětmi neběží vstříc té naší návštěvě.
Můžeme se i na chvilku posadit a poslouchat všechny ty vzdálené hlasy minulosti.

Pěkně promyšlené to tady mají, na spousty zajímavých míst tu poutník může narazit. A míjíme i zajímavá technická řešení - třeba kvůli zavlažování.

Jak si tak kráčím tou cestičkou, najednou se přede mnou obzor otvírá a na jeho konci je chaloupka vysněná

A celé to její krásné okolí, i v tom podzimním barvení

A tak, když jsme zváni půjdeme blíž a kdo ví, třeba někde u stavení potkáme právě babičku

nebo ji spatříme u včeliček

Bohužel, zatím nikde není, ani za oknem...

Možná ji nevidíme proto, že se koukáme a rozhlížíme špatně.  Nezvedáme oči ani k oblakům a tak přehlížíme i poselství a vzkazy z minulosti. Vždyť proč bychom měli věnovat pozornost tak malým a nepodstatným věcem ....

A tak ještě v jisté naději, míříme ke splavu za domem...

Slyšíte tu krásnou vodní písničku?

Stejně, kolik zvláštních míst zde lze najít..

     Je tu i památka na nebohou Viktorku

A babička? Stále nikde není, nejsou tu ani děti.... třeba sbírají na zahradě nějaké plody

Žije se jim zde krásně, vždyť jen ty krásné výhledy v celém tom údolí...

A krásná vodní zákoutí všude kolem nich, jenže najít je ...

Na babičku dnes nemáme štěstí a tak musíme hledat jinde a třeba i jindy. Škoda, ale netruchleme, vždyt to krásné místo zůstává, i když se otočíme...

Kdo ví, třeba se sem brzo vrátíme, zkusíme hledat babičku i na jiných místech, nejen v její chaloupce, ale třeba i u dobrých sousedů...

 

 

 A co dodat na závěr?

Mnozí lidé namítnou, že Babička od Boženy Němcové neodrážela realitu.  Ale to přeci vím moc dobře, že v reálném životě bylo všechno jinak. A že ta moudrá a štastná to žena, je literární postavou samotné autorky. Jenže si myslím, že by jsme v některých případech možná měli upřednostnit právě tu moudrost, byť by vsunutou do literárního díla. Vždyt i ta napsaná a rádoby smyšlená moudrost zase až ak smyšlená není. Vždyť ji tam vložila sama autorka - sama život prožívající, se všemi těmi svými radostmi i strastmi.

A tak si kladu otázku o platnosti řady moudrých vět, které jsou v díle napsány. Jsou smyšlené? Jsou nepravdivé? Jsem přesvědčen, že jsou nadčasové. Moudra, která jsou podpořena řadou životních zkušeností, sounáležitosti s přírodou a mnohdy sami se sebou. Moudra, která patří i do dnešní doby. Vždyť podívejme se kolem sebe.
Jedno z těchto mouder patří i do dnešní doby:

 " Lidé zpanštěli a poctivé staré české zvyky jsou jim  jen  pro smích".

 

Ale kdo ví, třeba jsem jen snílek .......

Autor: Pavel Vrba | úterý 4.11.2014 9:30 | karma článku: 18,59 | přečteno: 526x
  • Další články autora

Pavel Vrba

Uplynul den od prvního kola

15.1.2023 v 18:24 | Karma: 19,12

Pavel Vrba

Toulky po krajině - symboly podzimu

13.11.2022 v 19:32 | Karma: 14,03

Pavel Vrba

Tak tohle se mě ještě nestalo

16.10.2022 v 10:55 | Karma: 17,69