A rally. Nebo jiné sporty. Ono to má v řadě věcí podobné rysy, ale já osobně zůstanu u toho svého oblíbeného motoristického sportu. Prostě ta problematika sportovní fotografie, u které máme představu jak by jsme to chtěli, ale ona ta mrška nám to nechce dát jen tak zadarmo.
Pro mě osobně byl uplynulý víkend absolutní řeholí. Foťácká výzva – Rally Železné Hory vyzývala k pořízení pár obrázků, což se nakonec vždy zvrhne v situaci, kterou bych nazval vzpomínkami na dobu kinofilmů s 36 obrázky. Člověk si řekne, udělám tak 200 snímků a je to. Konečný výsledek je pak kolem 2000 fotografií, ve kterých chci zachytit i ty poslední posádky, zařazené na konci startovní listiny. A to jen proto, že vím sám z vlastní zkušenosti, jak i ti, co jedou na konci startovní listiny jsou šťastní, že se někde na nějaké fotografii naleznou.
No jo, ale co ti fotografové…..
Dnes už vím, že to je také řehole a patří jim poděkování za to, že i mnohdy v nepříznivém počasí stojí u tratí a fotí nás jezdce.
A jak vlastně takové focení začíná?
No je to dřina a dlouhá příprava. Nebudu rozebírat lidi co mají foťáky a fotí, ale zaměřím se na fotografy, kteří zastupují média ať již veřejná nebo zaměřená na motoristický sport.
Vše začíná přípravou - kde budu fotit, kudy vedou jednotlivé rychlostní zkoušky, kde to bude nejlepší a nejpřitažlivější. Ale také nejbezpečnější, protože žádná oficiálně vydávaná reflexní vesta Vás neochrání, když si stoupnete do nebezpečného místa. Bohužel, mnozí fotografové na tuto věc zapomínají.
Problém jménem akreditace…
Proces, ve kterém se požádá o akreditaci, jak pro tisk nebo fotografování a jejíž nedílnou součástí je poučení a podepsání prohlášení o podmínkách, za kterých se budete pohybovat v místech, která jsou riziková. A také podmínky, ve kterých je stanovena i Vaše publikační činnost, redakce a podobně.
A pak už přichází to hlavní – samotná soutěž, která Vám nabízí 3 okruhy témat- servis vozidel, slavnostní představení posádek a nakonec vlastní závod.
První dva okruhy jsou klidné, bez nějakých větších problémů a „foťáckých“ trapasů. Horší je ten samotný závod.
Mé poslední nasbírané zkušenosti, právě z Rally Železné Hory pro mě osobně byli hodně velkým oříškem. Počasí proměnlivé - sluníčko, zataženo, světlo a stín a to po celý sobotní den. K tomu si člověk musí uvědomit, že je na startu 120 závodních aut, která po sobě vjíždí do Vašeho vytipovaného místa s minutovým odstupem. Prostor, ve kterém můžete dané vozidlo zachytit je od Vás podle situace a bezpečnostních pravidel od 5 - 30 metrů a délka komunikace po které má vozidlo průjezd je maximálně 100 m. Veškeré vzdálenosti navíc ovlivněné Vaší fotografickou výbavou. No a aby toho nebylo dost, tak rychlost aut se v daném úseku může pohybovat třeba 20 km/h, ale také třeba 150 km/h.
A teď, co s tím přátelé, aby výsledná fotografie skutečně zachycovala vozidlo v pohybu, aby prostě výsledný efekt byl takový, že to auto nestojí. Navíc se snahou o zapracování do nějakého krásného okolí.
A protože jsme ve fotoblogu, nabídnu Vám pár snímků z dané akce od sebe, včetně nepovedených, i s fotografiemi kamarádů, kteří mi pro tento blog právě podařené záběry ze stejného místa poskytli.
Mé fotografie pořízené fotoaparátem Canon EOS 1100 objektiv 18-200 F 3,5-6,3
No a fotografie kolegů s lepší výbavou a zkušenostmi:
Foto : Jan Dušek
Foto : Stanislav Hladík
Pokud jste se dočetli až sem, děkuji Vám za návštěvu a za trpělivost. V tomto článku jsem se snažil jen přiblížit, jak to vlastně kolem té sportovní fotografie chodí a to mým osobním pohledem a na základě vlastních zkušeností. On ten motoristický sport je nebezpečný, ale ona je nebezpečná každá činnost, kterou člověk dělá, obzvláště když se nedodržují jistá pravidla. A snad i závěrem, při fotografování z jednoho místa mě zaujala jedna rozčilená cyklistka, která u uzavřené silnice spílala pořadateli, že to je „ bordel ... jak to že to není vyznačený ". Položil jsem ji otázku odkud jede a jestli při jízdě kouká na značky. Její odpověď mě jen potvrdila zkušenosti : „ já jedu na kole, tak se na značky nedívám.“ Bohužel, paní asi bude po sobotě jedna z dalších odpůrkyň rally. Ale tak už to v těch našich končinách bohužel bývá.
A za odměnu ještě nějaké mé povedené fotky i s tradičním pánským překvapením.
