Den vzpomínek

2. listopad, den vyhrazený památce zesnulých, den ve kterém nejvíce myslíme na všechny ty, kteří nás již opustili. Ti, kteří nám chybí a na které vzpomínáme. Co lze vůbec napsat na toto smuté téma, které je však součástí našeho života. Jenže vzpomínky by neměly být jen v tento den, ony by měly být stále.....

Realitou života je počátek a konec. Bez začátku a ani bez jeho konce, by život neměl žádný smysl. Realita, kterou tak strašně neseme těžce.
Neexistují ani vhodná slova, které máme říct.
Jediná cesta je naše vlastní smíření......

A tak snad, jako malou vzpomínku na své vlastní přátele, kteří opustili tento svět, ale i jako připomenutí tohoto dne, věnuji tuto krátkou vzpomínku.

Zároveň by jsme si měli tento den připomenout i smysl života, skutky a činy. Měli bychom mnohem více přemýšlet o nás samotných a o našich dalších dnech....

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ Tomáš Garrigue Masaryk

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A v tento den myslím především na všechny ty, pro které je bolest ze ztráty milovaného člověka příliš čerstvá. Jejich kolena se podlamují pod tou neskutečnou tíhou nenehraditelné ztráty. Znám jich sám několik a vždy se hledají těžce ty slova útěchy.

Sám v srdci smútok mávam
v obavách, tiež aj ja sa vzdám.
Sám niekedy nevládzem a vravím: Všetko sa dá!
Niekedy sám len tak snívam, z okna pozerám
anjel z neba tíško niečo vraví nám.
Keď Ťa osud skúša, chce Ti všetko vziať,
Tvoja hviezda svieti, nemusíš sa báť,
zvláštna sila z neba obklopila nás,
zdvihni hlavu, cestu musíš nájsť!

 

 

 

 

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana.  Zvoní tobě.    John Donne

 

 

 animace svíčky použita od.

Autor: Pavel Vrba | neděle 2.11.2014 0:01 | karma článku: 17,05 | přečteno: 409x
  • Další články autora

Pavel Vrba

Moji milí bakaláři,

12.2.2024 v 19:00 | Karma: 17,03

Pavel Vrba

Zima není vůbec nudná, naopak

25.1.2024 v 14:00 | Karma: 14,30

Pavel Vrba

No co no, tak se omluví

22.1.2024 v 8:00 | Karma: 35,65