Člověče, prober se, přišel zázrak.

Takový zázrak...prostě takový, který jsme schopni vnímat našimi smysly, je navíc otázkou štěstí. Ale také naší schopnosti vůbec takové zázraky vnímat. Bývají totiž vzácné, trvají chvilku a je tomu tak dobře.

Jejich omezení časem je činí zázračnými a vzácnými. Díky tomu se nestanou běžnými. Jsou dílem naprosté náhody, zrovna takové, kterou jsem prožil včera.

Poslední týdny prožívám poněkud hekticky, pracovně i soukromě a jsou dny, kdy je člověk rád, že se doškobrtá domů a tělo si poručí relaxovat. 

A to i v situaci, kdy je mi zatěžko, zvednout se a jít i na večeři, přestože má drahá milovaná pí. Columbová tvoří něco, co už svou vůní prozrazuje mé oblíbené jídlo. I tak se přemlouvám  vstát.

Pak, místo zpráv plných negativ na všech televizních stanicích, raději poslouchám se zavřenýma očima krásnou hudbu a rozjímám……

Venku se pomalu smráká a já kráčím k lednici uspokojit pocit žízně, když zcela náhodně pohlédnu do okna, ve kterém vidím podivně se barvící oblohu. Ta obloha je jako obraz božích nebes, ve všech svých podobenstvích plných děsů i nadějí, lásek a zklamání….

Všechny ty měnící se obrazy, které v naprosté dokonalosti umí jen nebeská paleta barev a štětce z větru, mlhy a deště. Ten obraz, co jsem zahlédl, odstranil mou únavu. A já jsem v ten moment věděl, že ten obraz, co jsem uzřel, nebude trvat věčně.

A tak pospíchám vyndat fotoaparát, ačkoliv vím, že nebude čas s něčím se moc nastavovat, vyndávat stativ, či měnit objektiv…..

protože čas, čas běží bez ohledu na nás.

„Na některé věci už nemám trpělivost. Ne proto, že bych se stala arogantní, ale proto, že jsem ve svém životě dosáhla bodu, kdy nechci ztrácet čas věcmi, které mě popuzují nebo zraňují. Ztratila jsem zájem dělat radost lidem, kterým na mě nezáleží, milovat lidi, kteří mě nemilují a usmívat se na ty, kteří se na mě neusmívají.“
Meryl Streep

A tak, ač  pronásledovaný pochybnostmi o tom, zda vůbec tu krásu dobře zachytím, snažil jsem se. Když si možná ony obrazy pečlivě prohlédnete, uvidíte nejen nádherné nebeské obrazy s podivnými výjevy, ale rovněž tak plynoucí čas. Všechny ty pořízené záběry trvaly asi tak 2 minuty.
Jako když tma na chvíli pohltí rozbřesk, aby se pak vlády opět ujalo slunce.
Stejně tak, jako když naši beznaděj, porazí naděje….  

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“
Steve Jobs