Cesta – Svíbem, kroky zpět

už spousty let. Podivné mrazení, svírající hrdlo i srdce, s děsivým pocitem možného opakování všech historických událostí. Ano, někdo řekne, proč si připomínat historii, mnohem důležitější je, koukat se do budoucnosti.

Teprve s odstupem dvou týdnů sepisuji své prožitky ze vzpomínkového setkání tak výstižně nazvaného „ Rozsvícený Svíb“.
Svíb, můj milovaný a posvátný les, do kterého ještě více unikám před dopady současných dnů, covidového a společensky – politického šílenství, které mnohdy rozkrývá skutečné povahy řady lidí. Všechna ta stupidně rušená virtuální přátelství na sociálních sítích, hádky, vzájemné udávání
a narůstající agresivity mezi lidmi.

Svíb,

dle výskytu Svídy krvavé. Les, který byl nějakou vyšší mocí předurčen k prožití oněch tragických okamžiků roku 1866.
Kolikrát už jsem procházel skrz na skrz všemi cestami a cestičkami i samotným lesním porostem. V době brzkého rána, dopoledních či odpoledních hodin.

Už mnohokrát…

Les, jako by mě nechtěl pustit jen tak dál. Nutí mě k zastavení se a přemýšlení.
O mě, ale i o nás samotných.
Je plný křížů a řady pomníků, připomínající 3. červenec 1866.
Tedy na den, který z ničeho nic, definitivně rozhodl o osudu 5 000 lidí během onoho sobotního dopoledne.
Všichni ti muži, starší, ale i mladí…
a následné historické dopady prohrané války…
Nejen na vojáky,
ale i na obce v okolí bojiště,
mnohé rodiny v vesnic Máslojedy, Čistěves či Benátky.
Ať již přímými dopady nesmyslné bitvy,
či později cholerou a jinými nemocemi.

„ Rozsvícený Svíb“.

pietní vzpomínka na všechny vojáky a obyvatele sousedních obcí.
Pořadatelem pietní vzpomínky byl Muzejní historický klub Záviš Svitavy a Sbor dobrovolných hasičů z Čistěvse. Tedy zástupců obyvatel, jejichž mnozí předci prožili ony tragické události a kteří jsou důležitými nositeli připomínky těchto událostí a ochránci pomníků a míst posledního odpočinku.
Vzpomínkový program doplnil Historický C. K. řadový pěší pluk č. 18 Hradec Králové a Kadetní setnina jičínského pěšího pluku č. 74 perfektně připravenou ukázkou historického boje o les Svíb.
Ukázkou, která byť by na okamžik, dokázala člověka přenést do šílenosti bitevní vřavy, plné výstřelů, dýmu a umírání …...
Vyvrcholením programu byl pietní akt u pomníku c. k. 8. mysliveckého praporu a komentovaný noční pochod Svíbem. Těžce se slovy popisují pocity, které tam člověk prožívá při pohledu na hromadné hroby, u kterých plápolá tolik plamenů rozsvícených svíček….  

Epilog

Sobota 5. 9. 2020 se probouzela do krásného rána a vycházející slunce slibovalo nádherné letní počasí. Při odjezdu na akci, jsem si říkal, že tomu přeje i počasí. V tu chvíli jsem si vůbec neuvědomoval, že život je nesmírně proměnlivý a na člověku v mnoha věcech nezávislý. A jedinec, či lidstvo, je ve skutečnosti smrtelnou figurkou v náručí osudu a náhody.  V průběhu bitevní ukázky, z ničeho nic zvedl se obrovský vítr, který na pomyslných ničivých křídlech přinesl liják, který zalil přilehlá pole i samotný Svíb…
Ty černé mraky, jako by každému připomněly,
že to, co je teď,
nemusí být za chvíli, zítra či jindy.
Jako by ty tisíce mrtvých, pohřbených v lese, svým tajemným hlasem vyjevovali varování a poučení….   

Rozsvícený Svíb

Návrat do minulosti