Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

A tak probírám jednotlivé lístečky, s názvy stran a hnutí. U řady tradičních, pociťuji zvláštní žaludeční pocity. Když si k tomu přimyslím, mnohé vyřvávané sliby, které vždy zůstanou jen sliby. A tak třídím a třídím a u toho přemýšlím, jak s oním odpadem, co mi zbyl. V době mého dětství, věděl bych, jak dle kvality onoho papíru, s ním správně naložit.

A u toho třídění, přemýšlím o všech souvislostech, které s tím souvisí.
Ale především přemýšlím o nás
a o naší cestě,
co jsme ušli za posledních 28 let.
A vzpomínám na všechny ty politické sliby,
jak to s námi všichni dobře vždy jen a jen mysleli,
v době předvolební.
Přemýšlím i o akčních táborech,
všeho schopných novodobých svazáků,
hlídajících správnost jejich názorů.
Přemýšlím o naší vlastní nepoučitelnosti,
povrchnosti a pokrytectví.
Útočíme na druhé rychle,
argumentujeme málo.
Rychle pohlcujeme informace,
pramálo přemýšlíme.

A když jsem dotřídil obsah oné obálky, z mé paměti, jak z mlhavého údolí vystoupily nadčasové scénky a věty……….

A tohle je obraz o nás......je to z roku 1965. Jsme opravdu jiní?