Akce „Cihelna 2014 „ – část první – o čem to vlastně bylo

O čem to vůbec  je a k čemu to je dobré? Proč to dávám do rubriky společnost a ne do rubriky kultura nebo fotoblogy? Je to jednoduché, tento typ akcí má v sobě ukrytou naši minulost, naši přítomnost a budoucnost. Akce, která by měla vždy v našem vlastním svědomí vyvolat úctu a vlastenectví. Tyto akce totiž bývají spojeny s tím co jsme byli, co jsme a co by jsme měli být. Protože součástí byť by krásné a zajímavé atmosféry je i temná stránka naší minulosti, nezřídka spojená s podrobením, zbabělostí a smrtí. A to by mělo vždy burcovat svědomí nad našimi vlastními postoji, našim sobectvím, neznalostí a někdy i hloupostí.

Krásná, více jak patnáct let pokračující akce, kterou jak sami pořadatelé označují „ akcí zaměřenou na vojenskou historii a vojenskou techniku z minulého století. Jejím cílem je připomínat skutečnost, že svobodu lze ztratil lehce, těžká je však cesta k jejímu znovunabytí“ dostatečně vystihuje její zaměření. A pořadatelé si pro tuto akci nemohli najít vhodnější místo, než město Králiky, které v té smutné atmosféře v období před a v průběhu 2. světové války zažilo všechno to zlo, které se zhmotnilo po zradě tehdejších spojenců podpisem Mnichovské dohody, která byla spíše zradou našeho národa.
Akce „Cihelna „ přilákala do města Králiky a jeho malebného okolí tisíce navštěvníků, z nichž mnozí  každoročně termín konání akce netrpělivě vyhlížejí ve svém kalendáři. Pro pořadatele  je každé další pokračování této akce výzvou k vytvoření nejen zajímavého, ale i poučného programu. Více zde :

         Jak jsem měl možnost sám vidět o tomto víkendu, pořadatelům a všem účastníkům se tato akce velmi zdařila. Již avizovaný program s vystoupením řady vojenskohistorických klubů, Armády ČR, Policie ČR, Celní správy, Vězeňské služby a složek integrovaného záchranného systému nabídl všem divákům a návštěvníkům možnost seznámit se s tím, co tyto jednotlivé složky zajišťují.
V průběhu pátečního a sobotního dne bylo možné vidět techniku uvedených složek a to nejen té současné, ale i historické, do nedávna používané a to buď jako součást statických ukázek, nebo i vidět techniku v akci, jako součást dynamických ukázek.

Pro mě osobně byla velmi emotivní  ukázka historického boje na téma „MOBILIZACE 1938“.  Proč emotivní?  V posledních měsících jsme svědky řady mezinárodních krizí, malých nebo velkých konfliktů. Na druhé straně řada z nás žije buď v naprosto idealizované představě „ že nám nebezpečí nehrozí „ nebo v představě že se jich to netýká. V mnoha diskuzích, zejména v těch anonymních lze poznat , že řada lidí, nezná vlastní historii a nemá ani základní historické znalosti. Jako by vše, co se stalo v letech 1938- 1945 bylo dávno pryč, zapomenuto a nemůže se už nikdy opakovat.

Falešná představa pravdoláskařství je sice krásna idea, ale nikdy nespasí národ, jeho obyvatele a  každého z nás. Svět nikdy nebyl a nikdy nebude ideální. Stejně, jako se vší silou se snažíme ochraňovat naše rodiny, nesmíme ani zapomínat na svoji vlastní zem. Nemůžeme ani žít falešnou představou, že za nás někdo ty průšvihy případně vyžehlí. Příliš často jsem v poslední době slyšel nebo četl názory, ze kterých mnohdy mrazí. Co napsat člověku, který je schopen veřejně napsat, že v případě ohrožení státu by zdrhnul a na otázku, jestli tady má někoho na kom mu záleží odpoví, oni by zdrhli se mnou. Nebo představa, že si z daní platím ozbrojené složky a oni mě spasí. Nespasí. A nejen u nás.  Každá civilizovaná a svrchovaná zem nemá jen profesionální ozbrojené složky, ale vždy má ve svém právním řádu ustanovenou i brannou povinnost. Kolik vášní a emocí vyvolali v posledních týdnech informace o novelizaci braného zákona, mnohdy i médii podávané zkresleně a úplně jinak, než o to skutečně jde. Ačkoliv mnozí stateční za klávesnicí, vyjadřující se k tragickým událostem v AČR,  sepisují petici proti této novelizaci. A při čtení diskusních příspěvků u této petice se ukazuje slabošství a nulový vztah k vlastenectví a ochraně vlastního národa, vlastní země a země předků, kteří za nás položili své životy.  Předkové, kteří v dobách nejtěžších volili raději smrt na bitevním poli, než by se podrobili.
Tyto ukázky a pamětní akce by měli navštěvovat i politici, protože i pro ně je tam poučení. Příliš často jsem kolem sebe slýchával, že naše ozbrojené složky jsou k ničemu, neochránili národ v roce 1938, 1948 a 1968. Tento názor může říci jen ten, kdo nezná historicky doložené skutečnosti a nevědomost přináší hloupost.  Slyšel jsem spousty kritiků, hodnotící četníky a vojáky jako neschopné, kteří se nikomu nepostavili. Kde jste kritici nechali ty své milované politiky?

Nacistické symboly na některých snímcích jsou použity v souvislosti s ukázkou.

     I to se člověku na dané akci honilo v hlavě a myslím si, že nejen mě. Díky akcím typu „ Cihelna“ jsou tyto souvislosti jakým si naším národním svědomím. Jen by jich možná mělo být víc.

Každopádně pro mě osobně  byla tato akce perfektní.  Jsem dokonce přesvědčený o tom, že se město Králíky a jeho obyvatelé stali dobrovolnými patrony toho našeho svědomí. Už pro svou historii a historické události, které tak v minulosti zažili naši předci. Chci tak tímto způsobem poděkovat pořadatelům, vedení města a jeho zastupitelstvu, občanům města a Pardubickému kraji za vytvoření podmínek této akce, které právě díky té minulosti do této lokality patří. Samostatně bych chtěl poděkovat všem účastníkům, kteří pro nás diváky celou tu akci zajišťovali.

Navíc, když jsem pečlivě sledoval jednotlivé ukázky a prezentace jednotlivých ozbrojených složek a IZS vzpomněl jsem si na jedno úsloví : „ Je dobře, že nás nepotřebujete. A je ještě lépe, že jsme tady, až nás potřebovat budete. „
Svá další pokračování tohoto blogu, věnuji jednotlivým sekcím programu akce „ Cihelna 2014 „. Příště na téma - zákulisí a statické ukázky