Adventní čas v opočenském zátiší

A já tak bolestivě přemýšlím o slovech, která by co nejvýstižněji doplnila mé myšlenky a všechny ty obrazy, které jsem zahlédl při své návštěvě v Opočně. Jak tenká je vrstva mezi smysluplným textem a opileckým žvástem.

Kolik je kolem nás událostí a obrazů, která v podstatě nepotřebují jakýkoliv komentář. Stačí správný úhel pohledu a výjev, který člověk spatří, hovoří sám. Na těch místech se však člověk neubrání myšlenkám o sobě a době, ve které žije. Vždyť nakonec doba adventu je přímo předurčena k mnohem většímu přemýšlení a zamyšlení.  

Advent v Opočně

Epilog s vůní adventu

Nemohu si odpustit jeden citát, který se mi objevil v paměti když jsem procházel oními místy a který tak zapadá do dnešních dnů:

„Nemohu se stát součástí světa, kde muži své ženy oblékají do takových šatů, že vypadají jako děvy lehkých mravů. Kde neexistuje úcta nebo důstojnost a lidskému slovu se dá věřit, jenom když ho doplní o slib. Kde ženy nechtějí děti a muži nechtějí rodinu. Kde mladí považují sami sebe za úspěšné, když řídí auto jejich rodičů, a kde che každý, kdo má alespoň malou moc, demonstrovat, že ostatní nic neznamenají. Kde se lidé hypokriticky hlásí k víře v Boha s láhví alkoholu v ruce a bez sebemenší znalosti o náboženství. Kde je hlavní hodnotou žárlivost, ale pokora a skromnost se jeví jako nevýhoda. Kde lidé zapomněli na lásku, ale pouze se snaží vybrat si vhodného partnera. Kde lidé dávají peníze a čas do opravy svého auta, až vypadají tak pateticky, že to může schovat jen to drahé auto. Nemůžu být už součástí světa, který si hraje na to, že vám dává možnost výběru, ale ti, kteří si vyberou jinou cestu, ji nemohou svobodně následovat. Já si volím svou cestu, ale je škoda, že jsem nenašel porozumění od lidí, od kterých jsem ho čekal.“ 
Keanu Reeves