Po zimě, která svým průběhem byla poněkud podivná, se na nebi rozzářilo slunce jako předvoj jara. Krásná to doba, ale stejně jako vše, má své klady a zápory. Sluníčko vylákalo z děr i všelijaké nástrahy - třeba sváteční jezdce ...
nebo motorkáře.
Osobně patřím mezi řidiče průměrné. Ono o sobě prohlásit, že jsem dobrým nebo dokonce vynikajícím řidičem, je ve své podstatě hloupost. Člověk nikdy neví, jak zvládne všechny ty krizové situace, které mohou nastat na našich silnicích. Obzvláště, když leckteré po dokonalé zimní údržbě, nebo ještě lépe, "po kvalitní opravě“ po čase připomínají tankodrom.Ono celkově vůbec neuškodí, když si člověk ubírá ze svého sebevědomí a nepodceňuje všechny ty rizika, které se mohou v životě odehrát.
Ono nám to sluníčko navíc probudilo i sváteční jezdce a motorkáře. Takový sváteční jezdec, který svého mazlíka chránil před nepřízní počasí, nebo účinku soli má najednou neukojitelný pocit, že po absenci svého řidičského umění musí prostě vše dohnat.
A motorkáři?
Tak tam to je jasné, kdo by normální vyjížděl v době plískanic na silnice. Provoz na silnicích nám tak o něco zhoustne a šancí na vznik krizových situací přibude. Osobně řízení vozidla podstupuji celoročně a vždy s jistým respektem, navíc s co největší snahou o zachování klidu, zejména když člověk potkává hm, jak to říci jemně „blby za volantem“. Už dávno jsem pochopil, že řidič profesionál automaticky neznamená, že řídit umí.
Třeba kamiony…
Stejně tak, jako jsem pochopil, že se nám na dálnici dostávají řidiči různých kategorií, včetně těch, co by měli mít zvláštní duševní vyšetření. Nakonec, není nad to, když se člověk táhne za pitomcem, jedoucím v levém pruhu dálnice svých 110, nebo obdobného jedince, co začne předjíždět z pravého do levého pruhu, aniž by se přesvědčil, zda svým hazardním chováním neohrozí nebo neomezí, vedle jedoucího řidiče. Psát o směrových světlech, zdá se mi už skoro zbytečné. Osobně obdivuji řidičské umění třeba takové bloncky, když se řítí se svým SÚV a přitom si ještě stihne ve stočtyřicítce, namalovat hubu, za pomoci zpětného zrcátka, či psát na telefonu zprávy, nejspíše o tom, jak je skvělá a odpovědná řidička.
A do toho všeho nám vjedou motorkáři, mající mezi sebou ty, co věří v reinkarnaci, nebo co ve svém životě smysluplnost vidí, v darování orgánů svých.
Vyšlo sluníčko a jednou ze zpráv dnešního dne, je střet osobního vozidla s motocyklem.
Teprve 17 motocyklista podle dostupných informací, před pravotočivou zatáčkou začal předjíždět vozidlo, jedoucí před ním. Při tomto manévru vjel s největší pravděpodobností do protisměru, kde se srazil s protijedoucím automobilem. A své riskantní předjíždění, zaplatil svým životem.
čerpáno zde:
Když čtu komentáře k policejním statistikám dopravních nehod, přemýšlím, zda se radovat z toho, že klesl počet usmrcených a těžce zraněných.
Nevím, podle mě se není nad čím radovat, obzvláště když se zde bavíme o smrti jedinců, která postihne jejich rodiny a nejbližší přátele. Je třeba 500 mrtvých za rok, skutečně málo? Osobně nelituji tupce, kteří sednou opilí nebo zfetovaní do vozu, a za svoji neodpovědnost zaplatí cenu nejvyšší. Lituji všechny, ty, co na takové gaunery doplatili.
Vyšlo sluníčko, mějme z něho radost, ale také buďme obezřetní, co to jen jde. Mějme na paměti, že ve městech půjdou zamilovaní, láskou k nebezpečím nevnímaví.
Nespěchejme, protože stejně nic nestojí za to,
abychom ztratili kvůli minutě všechno.
Buďme k sobě slušní a ohleduplní,
vnímejme všechny, co se na silnici pohybují,
a když to jde, třeba se těm motorkám malinko uhněme.
A taky nezapomínejme na zahájení různých stavební akcí a silnicích,
třeba jako teď, čerstvě na "dé jedenátce".
A já Vám všem přeji šťastnou cestu a úspěšný dojezd do cíle.
no a sobě vlastně taky.
