Sen, tak úzce se dotýkající našeho vlastního člověčenství, našich schopností a našich nedostatků. Sami k sobě, k našim blízkým a ostatním lidem. Byl o všech našich přáních, které v životě sníme.
Co vlastně chceme, co vyznáváme, čeho chceme dosáhnout a o co usilujeme?
Naše vlastní životní příběhy a prožité okamžiky, tak nekompromisně vytvářející naše vlastní pohledy a hodnoty….
náš ž i v o t.
V tom snu kráčel jsem krajinou zalitou sluncem. Na horizontu se cesta stočila do lesního porostu, když tu náhle obzor na les a krajinu, zakryl mlžný opar. Čím více jsem kráčel vstříc lesu, cítil jsem jemný chlad. Ne nepříjemný, ne děsivý, ale prostě prazvláštní. Mé kroky nedaly se zastavit, musel jsem jít dál.
Popoháněn zvláštním pocitem, přitahován něčím neznámým a tajuplným.
Čím blíže jsem se přibližoval k pomyslnému místu setkání, tím více a zřetelněji se objevovala neznámá postava s rysy anděla.
A mé kroky byly čím dál víc nejisté, v srdci podivný neklid v očekávání neznámého.
Zdravím tě člověče, zazněl tajuplný hlas, zastřený vyšší mocí, ale přátelský a uklidňující.
Dobrý den, pravil jsem pokorně, kdo jsi a co pomě chceš?
Jsem to, co myslíš, jsem TO. Byl jsi vybrán, abych ti splnil jedno jediné přání. Přání toho, po čem nejvíc toužíš, co máš uschované v srdci, pravila neznámá bytost.
Jedno přání, jedno veliké přání? To já ale v tuto chvíli vůbec netuším, pravil jsem hlasem, plným neklidu. Nejsem na takovou otázku a okamžitou odpověď vůbec připraven, nejsem na ni schopen odpovědět, jedno jediné přání, to největší…. Vždyť těch velkých přání, které mám, je tolik, snad ani deset, mi nenabízí lehkou odpověď, pravil jsem chvějícím se hlasem a s čelem oroseným studeným potem.
A ten naprostý neklid vytrhl mě ze spánku a z příběhu, který jsem před chvílí prožil.
A z toho snu, mě i po mnoha dnech, zůstala v paměti ona otázka: Byl jsi vybrán, abych ti splnil jedno jediné přání.
Jediné přání……
Co to má ale být?
Jako lidé máme tisíce různých přání, někdo touží po výhře v milionech, někdo touží po novém autě, novém domě, po společenském postavení, jiný zahalen třeba do závisti a nenávisti, touží po zlých věcech. Všichni pak… někdy i ve skrytu duše, po zdraví, štěstí nás a našich blízkých. Prostě každý po něčem touží a ty tužby jsou mnohdy ctěny dle filtrů konzumní společnosti.
Měl jsem řici jen jedno jediné přání….
to největší, které mám.
Které je však to největší?
Být zdravý, stejně tak, jako zdraví mí blízcí?
nebo
Šťastný, stejně tak, jako mí blízcí?
nebo
Mít dar uzdravování a schopnosti pochopení, utěšení a naděje?
nebo
Umět napsat nebo říci vhodná slova, která potěší a povzbudí, v době nejtěžší?
nebo
Umět tvořit nebo bořit, když je to nutné?
nebo
Mít schopnost poznání všeho kolem sebe?
nebo
Mít schopnost rozumět všem jazykům?
nebo
Mít dar proroctví a rozumět všem tajemstvím????
nebo
………………………………… ??????????
Které je to největší a jediné, které bych té snové postavě vyjevil?
To jedno největší z těch všech…
a já to stále
nevím.......
