Ženský šovinismus, aneb "genderová nevyváženost" trochu jinak

Chlap má bejt na 100% chlap a k tomu ještě alespoň na 50% ženská. Tam kde ženy chtějí rovnoprávnost, už ji většinou dávno mají. Tam kde měly vždy výhody, tam si je drží jako úplnou samozřejmost. Dnes je na čase se ozvat!

Tak už je to tady. Chlapi, pojďmě "kojit do banky".

Dozvěděl jsem se od dětské paní doktorky (která mě ani jednou neviděla) že jsem vlastně neschopný se starat o své děti, prostě proto, že jsem "jen tatínek" a tudíž nevím neznám, neumím, prostě "ať s dětmi přijde maminka". Ach jo :-((

Takže zatímco chladný zájem kojících matek o akci kojení v bance možná prokazuje, že ženy už vybojovaly co chtěly, nám chlapům to právě začíná.

V dnešní době se po mužích chce, aby byli chápaví, byli neustále upravení, vkusně oblečení, krásně voněli, měli vysportovanou postavu, samozřejmě byli u porodu a aby se dělili o domácí práce, prali a skládali prádlo, vozili děti na kroužky, vařili, dělali s dětmi úkoly, vysávali a vytírali, .... . Každý si doplň podle svého, já třeba nežehlím :-).

Všimněte si prosím, že schválně nepíši "pomáhali v domácnosti" ale "dělili o domácí práce". Tak je to totiž správné, tak to má být a tak to dělám víceméně rád.

Kromě toho se ale po mužích stále chce. aby uměli našroubovat lustr, vyrobit poličku, spravit myčku, ihned i potelefonu věděli, proč nejede auto a uměli ho spravit, aby vykopali studnu a postavili barák, zryli záhonky a vykopali ten starej angrešt a dali ho o metr vedle. Musí rodinu uživit.

Shrnuto a podtrženo, chlap musí dnes být celý chlap a k tomu ještě aspoň na padesát procent ženská.

Své děti miluju. Jsem doufám dobrý táta. Každý den je vozím do školy (teda skoro), každý týden je vyzvedávám z kroužků, celkem pravidelně se s nimi učím, k doktorům chodím, omluvenky píšu. U obou porodů jsem byl. Zalepit odřené koleno umím. Taky jsme přebaloval, utíral zadky a vytíral zvratky. Když byla žena těhotná, pořád jsem žral sardinky z konzervy.

Kromě toho jsem taky ten chlap v rodině, co vlastníma rukama postavil barák, reje záhony a natírá plot, vyměňuje kola u auta a šteluje dětem kola, opravuje koloběžky a spravuje zipy u mikiny a když není zbytí, přišije knoflík.

Nepřipadám si nijak výjimečně a ani svatě. Dělám všechny ty věci po svém, často jinak než manželka, která je všechny dělá taky. A taky chodí do práce a taky vozí děti a taky vyzvedává z kroužků a taky vaří......(Jen abyste to špatně nepochopili, že ta moje sedí na gauči a lakuje si nehty s mobilem v ruce. To teda ne. Takovou bych nesnesl.)

Ale když pak objednávám děti k doktorce, ke které jsem dostal doporučení, a ona mi několikrát zopakuje, že jsem tam vlastně nežádoucí, protože určitě nic o svých dětech nevím, že bych určitě nevěděl jestli měli neštovice (mazal jsem jim pupínky a choval je aby se nedrbali), že bych určitě nevěděl porodní váhy (jasně že jo, u obou porodů jsem byl, ta první byla celá modrá jak mlok a ta druhá se narodila obličejem nahoru), že bych nevěděl o jejich úrazech (i když s nima na pohotovost jezdim vždycky já nebo i já), tak to mě teda míchlo.

Zkusil jsem jí to vysvětlit. Pak jsem to řekl znovu dost tvrdě, a pak ještě jednou že s dětma přijdu já.

Ona by "ale stejně radši, aby přišla maminka". Tak jsme šli oba.

Ráno se mě děti ptali: "Proč s námi jde i maminka?". "Protože paní doktorka je šovinistický pra..!", neudržel jsem se.

Nutno podotknout, že v osobním kontaktu byla paní doktorka o dost lepší.

Jenomže tak to prostě dneska je. Chlap má bejt na 100% chlap a k tomu ještě alespoň na 50% ženská. Tam kde ženy chtějí rovnoprávnost, už ji většinou dávno mají. Tam kde měly vždy výhody, tam si je drží jako uplnou samozřejmost.

A možná nastal čas se taky víc ozvat. A to teďka dělám.

 - nechci bejt v očích doktorů ten neschopnej chlap, prostě "jenom tatínek".

 - nechci bejt druhej na řadě, když dojde na dělění dětí, kdyby !nedej bože! došlo na rozvod.

 - nechci bejt obětován na oltář "pozitivní diskriminace"

 - nechci mít "výlučné právo" dělat vybrané domácí činnosti, na které ženy stačí, jen se jim je dělat nechce. Když dělit, tak dělit - (třeba peřiny do nástavce -jsem prej vyšší a silnější - ale když si já můžu vzít štafle, tak manželka taky)